a) abychom pomalounku polehounku začali ten náš valčíček

Komu ve stromě roste dům

jak houba po deštích

se krčí schýlený

kdo zády kůru drásá?

tak tenká shrbená

tak zkrabacená ženská

střeží si splachovadla

nahřáté postele, ty lahve gumové

s vodou tak vroucí

že shoří dech

hrabe se, hrabe se

z kořenů pod stromem

a plnou hubou spílá

že sen je sen, že vláha nutná je

že slunce nezastaví

svůj pravidelný běh

že ještě běžím

že ještě

žijeme

b) o duševní hygieně

Pokaždé, když si čistím jazyk, dělám bléééé

bolí mě žaludek, i tahle ranní

nauzea se dá změřit, zvážit

a porodíme, vážení

deset kilo chlupů, křupek

padesát kilo bolesti

c) a máme další v řadě epilogových

a dokud neumřeme

budeme snít

jak kaktusy

o záplavách

a o deštích

a o slunci

d) déčko je čtyřka a nuda a řád a pravidlo a norma, takže se trochu vymkneme a vykloubíme

jsem divná fúrie

jsem kolík v srdci úpíra, jsem prospěšná

a bydlím za rohem, zrovinka za vaším

kdopak mě najde? dneska jsem ulovila

draka a medvěda, dneska jsem snědla rybu

dneska jsem vyplela

celý lán plevele

vyroste jahoda, a bude vonět

a bude lahodná

e) éčko je frivolní a bývá rozpustilé, vykmneme se jen zlehka, a na tři, výmyk, na čtyři stoj spatný, připažit

a dneska vybuchla

barevná sopka vedle mě.

Je podvečer, krvavé tečky

na mém těle jsou stigmatem

jsou koloritem, tetuáž pro psance

jsem miskou psího žrádla

jsem pravidelná pulzace

tut, tut, tut, točnoje vremja

dnes ještě nezhebnem

mé milé sépie

mé opuštěné grácie

mé blbounké a čisťounké

zkrabacené ženské

s čistým jazykem

a s miskou jahod

na klíně

f) a písmeno f je extravagantní jak vistárie a fialová barva a klobouk s celou zahradou na krempě

Tak se nám to zacyklilo. To je poznámka pro ty, kteří tvrdí, že píšu pořád o jednom. Jasně, já cyklím, jsem velocipédista, cyklón, cyklus, a taky, krindypindy, jsem ženská, které na těle vyrůstají pahýlky větví. Špatně mě upekli. Špatně mě hnojili. Špatně mě klonovali. Vyrostly hloupé vzorky. Chtěla bych: přestat být rajčetem, přestat být libečkem, kýčovitou růží, bůh mě chraň, chci se rulíkově zlomocnit, přestat si platit výhodné životní pojištění, zapomenout na ty trapné pravidelné cesty. Chci, chci, chci být. A ty, no ty, co se tak hloupě tlemíš, ty mi zavaž střevíček.