když zrovna vo zapadlý drobný šacoval jsem nouzi

a hledal sakra poklidnější spánek

když tehdá slunce ve zvířeným prachu

kašlalo z vysoka na mý teplo

a měsíc když poleptával vzorky mejch kumpánů

smogově ztěžklým olovem svitu

a den za dnem utíkal vode mě do zákrytu

za vytopenejma limuzínama mejch bejvalejch otroků

tehdá v tom strachu spanilejch múz tmy

sek po mně blesk jak hromosvůdnej plamen

to pak v tom rauši -brachu- sotva víš vo takový dardě

v tom vohromení fakt věříš že nejspíš spadnul anděl

myslíš že vomylem utírá si vo tebe křídlo

von asi neví že nemáš na čistírnu ---

a taky sem myslel že se na moment vrátila máma

někam před výchovu než sem jí - nevím čím - ukrutně zklamal

tak mě napadlo --- že se tu v tý zimě ztratil

andělé taky blouděj porád s vočima přivřenejma laskavostí

žádnej div --- jenže tenhle se tak zpříma díval

až sem dočista zapomněl sprostý slova

no a pak mi dost studenou rukou pohladil tvář

(voni jak asi sem tam lítaj tak maj věčně studený ruce)

a najednou sem neměl strach --- tak jako už ho teď nemám vůbec

vo to co se mnou bude zejtra    kde skejsnu   a tak...

hele víš vo čem to je??   anděl tě nenechá na pochybách

směje se --- že jako žádnej anděl nejni

a přilítá k tvýmu nejšťastnějšímu spánku

tiskne ti ke tváři tvář jak království nebeský

a říká ti -lásko- nevychladni ---

-brachu-    říkám ti   tak mi tu u toho nevychladni

nic nekončí   sem pod most taky trefí sanitka

a dejchej    ať se ke kyslíku dobelháme včas

--- a víš co ani můj sen nevěděl??

asi už víš ---- sakra --- ty parchante uchlastanej!!

sem se vo tebe bál   že mě neslyšíš

že nezvládnem bejt lepší...