Osobní pravda je většinou pro zbytek světa nepravdivá . Velké, všeobecné pravdy nebývají věčné , často se pojí s vírou v něco . Ono něco , ona tradice, když se přežije nebo ztratí , mizí i se svojí pravdou . Naše pravdy nejsou geneticky dané , jsou naučené a to jak pravdy osobní tak i kulturní . Naše pravdy mají tendenci v nás tuhnout . Pastovitá  pravda jest předsudkem a zkamenělá pravda se stává fanatismem . Nutno říci , že pár polotuhých pravd dokáže udělat ze života peklo a kamenné pravdy bourají mrakodrapy v Americe . Zdá se , že pravda není nic stabilního , vyvíjí se a mění . A pro tuhle proradnou děvku si mi lidé podřezáváme hrdla .

    Stačí chvilička nepozornosti , pravda se zahnízdí v myšlení a našinec již pílí k nějakému oltáři a s důkladností , nám lidem vlastní , obětuje mozek bližního svého . Ďábel intelekt jásá a duch trpí . 

      ( Kde se ve mně bere ona zarputilost , se kterou prosazuji své ubohé myšlenky ? Myšlenky, pro určité lidi těžko přijatelné a pro některé lidi nepřijatelné )

       Pokuste se někdy obhájit , že 1  +  1 =  2  , ale ne proto , že je to pravda , ale protože chceme, aby to byla pravda . Lidé začnou tak tvrdě hájit jednu z mála svých životních jistot , že pochopíte na jakém principu fungovala inkvizice . Lidé uznale kývají hlavami nad devíti (nebo dvanácti ? ) dimenzemi teorie strun , jásají nad svými čakrami a meridiány , ale 1 + 1 musí být dvě , bo jinak je zle . Ani jedna ze zmíněných dvou teorií , s tou dvojkou moc nepočítá , aspoň ne na trvalo .

  Já osobně nevěřím ničemu co se tváří jako hotové a jediné pravdivé . Podle mého názoru , dneska kecá už i pravda .