Laibach v Hadišti
Slovinská skupina Laibach (před časem hrála v pražské Akropoli) hrála poslední červencovou neděli v Uherském Hradišti. Znám ji z rádia, zpívají často brutáklně tvrdou němčinou, asi jako Rammstein, kouzelně upravujou jiné skladby (známé je Life is life), ale na koncertě jsem nikdy nebyl.
Dorazili jsme na Masarykovo náměstí asi v půl deváté. Z reproduktorů zněla tlumená monotónní basová figura o čtyřech tónech, nepravidelně rozbíjená lehkým cinknutím perkusí. Dala se bezevšeho poslouchat, uklidňovala tou monotónností, pozornost udržovala těmi odchylkami od strojového opakování. Po deváté, lidé se pořád scházeli, se hudba začala nenápadně a zvolna měnit. Zvyšovala se hlasitost, zesložitěla figura. Pomalu, jako světlo můry, přitahovala lidi k pódiu. Asi po 15 minutách jsem usoudil, že naše místo 80 metrů od pódia, kde jsme seděli, poněkud vyoseni z palebné akustické zóny reproduktorových mašin, bude akorát to pravé: uvidme a nebudeme smeteni přívaly decibelů.
V půl desáté už reprosoustavy hřměly, efektová světla začala blikat, mlhostroje vypouštěly dým, ale kapela pořád nikde. Pět minut poté nastoupila. Dvě kytary, bicí, zpěvák s neuvěřitelným a chraplavým basem. K tomu předtočené sbory. A na 16mm filmu natočené, zpravidla černobílé - výjevy, řečeno cimrmanovsky. Nejčastěji smyčky s nějakou jednoduchou optickou figurou: skákající delfíni, výbuch atomové bomby, otáčející se podivné stroje, vysouvající se písty, divné pochodující pseudobytosti, hořící kříže... Působivé, nesmírně. Zejména ve spojení s hudbou a mocnými sbory, až chorály.
A akustický tlak. Myslím, že Uherské Hradiště celkem levně pořídilo destrukční zkoušku budov v centru. Hudba do člověka lezla celým tělem.
Nemá asi cenu si kupovat CD - takový akustický tlak si doma neuděláte. Po přídavku na závěr koncertu technici nechali běžet promítačku a pustili něco ze záznamu. Pak vypli promítačku a nechali jen hudbu, která se po nějaké době opět změnila v jednoduchý rytmus, něco jako na začátku.
Ale už nepřitahovala. Uvolňovala napětí, lidé se pomalu, rozcházeli. Tento prodloužený konec trval asi půl hodiny.
Bylo to famózní: celá ta příprava, vlastní koncert, a pak ztišení. Asi jako při milování.