|
BALADA O NIČEM . . .
Zimničné příběhy opilé jarem
nesou samy sebe v kulaté nádobě
neškodný obsah
ještě vítr neroznesl ---
Zajíkavý lupen rozdává poslední
vzdechy ze slunce
které se drolí na pryskyřici
a prasklé bubliny
Neviditelné hlavy se otáčejí
jedna ke druhé ---
cokoli je v tobě
je i ve mně
a váže se skrze oční jamky
--- V kupě otřepaných vět
raší
trojklanné řetízky spojů
všude po okolí mravenčení
s pěnou na jazyku . . .
Nebojte se
to se vstřebá do černé malátnosti
i když nedávno zrušili všechny
zastávky
a licoměrnost
ověnčená trojlístky
nakladla pastičky podél cest ---
Pěšky se teď vydá málokdo
a když
tak uvidí jen tyčky plotů . . .
Čas páchne hnilobou
pod záštitou
změklé atmosféry
nemá už dost sil na obnovu
zábradlí --- ---
Dnes nikdo nepostojí na místě
říkáme si svorně
tohle nemá cenu to už všechno
známe z knih
Až snad
v tichosti převleků
se znovu rozsvítí starobylé pověsti
takže při pokojové teplotě stoupne
harmonie ---
To všechno bude jednou
zapsáno
po měsíční uzávěrce
do odloupnuté kůry jasanu
v podzimní trávě
navždy ztraceného . . .
| 
