Tušení změn...

Tvé oči zjevují se ve snech,

neuhýbavé, kalné svým deštěm,

loužemi zrcadlících mraky

sahají prsty nehmatných dotyků...

padají z okapů do kanálových mříží,

porcovány litinou do obdélníků,

nevyřčená slova stahují svou tíží

do hlubin moře rašícího osení...

ani náhodný maják svým svitem,

co bliká a pohasíná za dunami vzpomínek,

započatou sebedestrukci nezmění

ten cíleně podaný lék...