|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
I.
Nevoď mě za nos
Nevoď mě za oči
Netahej mě za uši
ani za vlasy
Kousni mě do rtu
Kousni si dortu
s třemistypadesátipětiapůl svíčkami
Sfoukni je najednou
Najednou si nejsem jistý
vůbec ničím, co mě obklopuje
Zničím, co mě obklopuje
a obklopím se věcmi, které miluji...
II.
Vodím se za nos a tahám za oči
Pak, třeba když jdu po ulici, to vypadá směšně
jak se tak porůznu tahám, vytahuju, přetahuju,
roztahuju a po-po-tahuju
Zapadnu do kavárny
a už je tu vrchní tasící lístek:
-Dáte si?
-Děkuji, již jsem povečeřel, jen kávu & sodovku
Na tácku (až surrově realisticky zkřiveném)
přináší šálek a sklenku, na schodech ovšem klopýtne
zavrávorá, zakrákorá & přistává na mém stolku
hluboce se omlouvaje
S lítostí na něj pohlédnu
a nabídnu mu mojí (vlastně jejich) kávu
Vrchní (polichocen) usedne do tureckého sedu
a začne vyprávět:
'Víte, můj přítel začal pít kávu až někdy v padesáti
letech, kdy skončil s alkoholem. Měl nemocné játro,
léčil si ho sice, ale marně. To mě ovlivnilo natolik,
že jsem místo kořalny založil tuhle kafárnu.(Fíte,
jako dítě jfem trochu fiflal, ale uf je to lepfí).
KÁFA MĚ FYLÉČILA! KÁFA JE FŠEMOCNÁ!
Rozpažil a zatvářil se seriózně
Skoro mysteriózně
Začínal jsem být nesvůj:
Měl bych vypadnout, než se něco semele
A taky, že naozaj: jen na to pomyslím
už se začalo semílat
-Právě přivezli další kafe, musím ho semlít
pravil vrchní, slezl ze stolu a zapnul stroj
V místnosti se rozhostil řev
Hosti si zacpali uši vatou
a dále nerušeně hluše konverzovali
Nenasytný mlýnek, jen co pomlel všechno kafe
počal se mletím nejblíže sedících pijících
Byl čas zaplatit
mrsknul jsem k baru několik mincí až to zapraskalo
Chvatně jsem vyběhl ven
a
vtom
PRÁSK!
Někdo si ze mě vystřelil!
|
|
|
