Povinnost

Býčí petardy, smích a hluk.

Cokoli se lámalo, bylo to vždycky tak

Říkal jsem si, proč jsem na zemi,

nebyla víc jejich, než moje.

Brečela s kandelábrem za zády a

já byl pošetile rád, že

alespoň něco zůstává doopravdy.

Víc o ní nevím.

Zdá se, že bych jí dokonce rád poslal

lístek, ale jsou nové svátky,

už se narodila. Bylo to jen

neztotožnění se.

S novou šancí?

Až se budu někdy matně smát nad

purpurovým svědomím, vraťte mě

tam, na to náměstí, na tu

trpělivou dlažbu.

Zase usínám a

bráním se probudit uprostřed noci.

Ten organismus je sám sebou nakažlivý.