Oči vidí věci nové,

o kterých netušily.

A duše má pocity

co bývaly jen snové.

Ty hodiny již nervou mi uši.

Teď něco přichází,

má mysl to tuší.

To zlé co bylo,

nebude už nikdy zpět.

Teď marnost a nicota mě opouští.

Už necítím se jak ryba na souši.

Sic ztratila jsem přátele,

a necítím se ještě úplně,

ve svém těle.

Teď vím, proč mám vstát a jít.

Teď vím, jak krásné bude, zase žít.