...

  Máme hodinu bolesti. Měl být smích, ale učitel onemocněl,

( prej ňáký deprese, nebo co).

Sem zvědavá na toho novýho.  Bude nás mít na lhaní.

měl přijít včera ale…

Jo a slyšela sem, že je to snad ženská.

 Po bolesti máme vypočítavost, to učí naše třídní,

tak se jí zeptám.

  Chudinka.

  Učí nás předstírání, vypočítavost a upřímnost

a ňákej šťoural, zjistil, že na tu upřímnost nemá atest.

Tak jí to vemou, jenže nemaj náhradu,

tak prej to zatim bude dělat někdo z pokrytectví.

To fakt nechápu.

  Říká učitel na lásku (takovej páprda),

že je to katastrofa, jak je málo učitelů, hlavně v jeho oboru,

a že kdyby měl náhradu, tak už s tim dávno seknul.

  To je hrozný jak se to táhne.

Tuhle hodinu fakt nesnášim.

Bolest a sebeobviňování sou nejtrapnější hodiny.

Měly by se zrušit.

  Naštěstí poslední máme euforii.

Doufám, že dostaneme domácí úkol.

Úča říká, že z euforie bych měla promovat,

že pro to mám předpoklady.

Ale máma říká, že je to flákárna a že to nedopustí.

Ať se prej soustředim na věci jako: naivita, výčitky, přítulnost, bla bla bla…,

jestli to teda chci někam dotáhnout.

  Kdyby tu tak byl táta.

Táta byl zvíře přes riziko.

Jenže pak to začal míchat s naivitou.

Všichni mu říkali, že tyhle obory nejdou dohromady.

Jenže táta měl svou hlavu…

 No. V každym případě dneska po škole deme s holkama na fyziku.

(normálka relax.)

A večer, jestli mě máma pustí,

s Kájou matika a chemie.

Už se nemůžu dočkat.