Přišla tichá, krásná, se slzami v očích
a já, blázen, i přes ty slzy
jsem doufal, že se země
točí jenom pro ni
a pro mě.

Zabydlel jsem se v jejím stínu
a byl to omyl,
když jsem jí dával vinu,
že není taková
jako v mých představách.

To jen mé představy žily v utopických bájích,
ve světě rytířů
a mečů v pevných dlaních
a ona stála,
nepříliš pevně na nohou.