Dostal jsem zánět středního ucha. U mě poměrně častá příhoda, však taky na to ucho neslyším. Tentokrát to chtělo doktora. Zjistil jsem si, že "ten můj" sídlí stále ve Svatoslavově 27 a objednal si Pečovatelské auto na středu.
„Pečovatelské auto nemůžete dostat, protože v našich pečovatelských domech se koná den odemčených dveří a všechna auta musejí být v pohotovosti.“ odpověděla mi krásná Renée, která mi po poslední návštěvě připadala už jen protivná. Musel jsem tedy jet taxíkem. Taxík s navigací Tom Tom nezabloudil, ulici správně našel. Doktor normálně ordinoval, ale bez sestry, takže měl dost práce. I tak mě umístil do oddělené místnosti, abych nemusel sedět mezi ostatními a přemáhat tam svou blbou sociální fobii. Na ORL je totiž plno vždycky. Tentokrát sice v čekárně seděly jen samé krásné kočice, ale co dělat, bylo jich moc. Matky se řvoucími děcky chodí spíše v ranních ordinačních hodinách, proto jsem si vybral tu středu.
      Mezi mnou a krásnou Renée vládne totální nedůvěra, způsobená tím, že jsem se odvážil si na řadu věcí oprávněně stěžovat. Proto se Renée zařekla, že ke mně nepošle pečovatelku s nákupem do prázdného bytu. Takže místo krásné Lízinky přišla ještě dopoledne ošklivá a obézní Daniela, nákup trochu popletla a zapomněla si u mě tužku.
      Doktor se mi podíval do krku, do ucha a do nosa a nakonec prohlásil, že v tom uchu je zase zánět. Napsal mi Ofloxacin. To jsou kapky a musí se pro ně do lékárky, takže zpáteční cestu jsem za vydatné asistence průkazky ZTP vykonal autobusem.
      Když jsem si ten Ofloxacin začal kapat, začalo ucho hnisat ještě mnohem víc. Měl jsem však deprese a bylo mi to celkem jedno. Sáhl jsem však do přihrádky a odvážně polkl dva Prednisony. Ucho se uklidnilo, ale už nebyla vhodná doba, abych si volal sanitku. Uchopil jsem tedy Zlaté stránky a vytočil Všeobecnou fakultní nemocnici. Byla sobota odpoledne. Spojili mě s nějakým doktorem na ORL a ten mi řekl, že to ucho hnisat nějaký den může, ať beru ofloxacin dál. Já na to, že jsem alergický, ale na Norfloxacin, což mi připadalo dost podobné.
      „Máte nějaké jiné potíže?“ zeptal se doktor.
      „Kromě toho výtoku z ucha už "jenom" deprese.“
      „S tím vám nepomůžu, kapejte si Ofloxacin a zajděte si ke svému ušaři.“
      Mezitím výtok z ucha ustal, takže asi nikam nepůjdu. Kdo má pořád platit ty taxíky?