Sebevrahova cesta nočním městem

 

Silniční lucerny,

                 ty pouliční děvky,

co ztratily svůj žár,

                 chodníky lemují.

Kužely světelný

                 odhalují tvé stesky,

však stačí kroků pár

                 a tma je odkrojí.

V pošmourných zrcadlech

                 deštěm zpitý dlažby

jak špatný svědomí

                 plouží se tvůj stín.

Každý krok je jak vzdech,

                 jak temný úder pažby,

až půlnoc odzvoní

                 zbude ti jen splín.

Svou těžkou hladinu

                 si řeka smutně nese,

nábřeží kamenné

                 tvým krokům dává cíl,

zatoužíš po činu

                 a v hloubce rozplyne se

vše tolik toužené,

                 o čem jsi marně snil.