Šla jsem temným lesem a přes mlhu neviděla

Dlouho jsem si myslela, že jen čistá musím být

A od temnoty se odklonit

I to však iluze je

Světlo září a nemůže přestat

Láska však nad těmito principy je

Ona dá naději tam, kde už není

Andělé vezmou tě za ruku

A převedou přes rozbouřenou řeku

Ty jim to však musíš dovolit

A nebát se o pomoc říci

Na zabahněné cestě nemohu

Čisté šaty přec mít

To možné není

Neznamená to však, že uvnitř čistá nejsem

Láska tvé srdce uzdraví

Rány omotá balzámem chladivým

Rozevři oči do nového dne

Minulost nechej za sebou

Tak jako existuje den a noc

Můžeš bílé šaty v noci mít

A ve dne zase ušpiněné

Ovšem to neznamená nic

Záleží jen zda láska vede tvé srdce

Strach nenech vpustit branou k sobě

Světlo a tma pouze iluzí jsou

Láska vede tvé kroky

Lásku nemůže nic zranit

Ona je nejsilnějším štítem ve vesmíru

Je potřeba pojmout světlo i temnotu v sobě

A tím sloupáme mimo až tam

Kde není ani světlo ani tma

S otevřeným srdcem a láskou jdu vstříc světu

Odkud jsem původně přišla

Kde není čas a nejsou ani iluze

Závoje všechny odňaty jsou

Mlha se rozplynula 

A otevírá bránu do Věčnosti

Pokud se mnou chceš jít

Ráda vezmu tě za ruku

Nech ale strach za sebou

Lásku následuj

Nic takového jako světlo a temnota není

Existuje jen LÁSKA