|
Divušce
Nemocniční kantýna v Motole
na lačno
číšnice pod bílým pláštěm
na ostro
Mohla byste, milosrdná, blíž?
pošeptat mi, co to hlásí v rozhlase
Neznáš břišní tance?
dej mi ruku, budu tě vést
sáhni si, jak mi v podbřišku šelestí
penízky z čokolády
to je dýško
Červená se bílý plášť
ve výstřihu smírčí kříž
v náprsní kapse chrastítko
zlatý řez – punčový
Měl bys víc nenápadně
jsi až příliš ženatý
pod sukní máš vzkaz –
nevěříš, že nevěra není?
– v mínus třetím mezipatře
uslyšíš boží mlýny příst
Myslíte si, že lze podvést
řekněte mi, upřímně
ať to všichni slyší
že je to tak snadné
že jí to nezabolí –
čekám tady na dítě
které roste z prasklé vody
Chápavě se předklonila
všechno, co si budeš přát
oči nedovírají
odříkávám vzkaz:
Z porodnice
Drahá,
stala se havárie ve strojovně
táta se zdrží v práci
někdo sahá po výtahové klice
v kabině mi mezi nohy
podemele moje liči
myslím srdce
pod srdcem
a níž
tady
v. r.
Ta orchidej ti tady uschne
ještě dýchá –
– myslíte?
že se nemám za co stydět
přestože je ukradená
ze Zahrady ticha
v přízemí
Ze zářivek kape voda
hlášení pro údržbáře
Dejte mi sklenici vody
Jen tak bez ničeho?
Odejdu bez placení
volají moje jméno
Ale muži tam nesmí, pane Pochu!
ty zbabělče, už nikdy mi sem –
stejně je pozdě
nevěsta jsem –
navždy spolu usnem
na operačním stole
na lačno, na ostro...
Pochopte, že nahoře mě čeká
nekonečno žen –
čekárna plná dveří
jako vodojem
jako zvon
| 
