Obraz: PROMENÁDA

znám vůni kajut

zlevněných komtes pravoboků

mlčky se houpe

hladina                           v popraskaných sklenkách,

                  když večer končí

                             v nekonečném toulání za rozsvitem

trčících lamp

                okna jsou zavřená

za jedním se milují

a v jiném umírají

v domě s bezvýznamným vztyčením stěn

             s byty plných příček, koberců, dřevěných popálených stolů
             s tvářemi s purpurem, šedí i zažloutlou imitací negativů

             s dozvuky slov i poházených zdí nářků

                                               do aranžovaných trychtýřů stékaly hodiny něhou uřezaných uší

na tom jednom místě ...

sklo průsvitnost skrývá

v lačných dotycích vznášejících se krychlí

                            pod gravitační úzkostí pouličních muzikantů

a temena s buřinkami

klečí u nároží

KOLONIÁLŮ

P. S. Zabloudil jsem na promenádě s paraplíčky.

                              Černobílé větrníky, vábily skřivančí výdechy … poznal jsem brzy

                                                                                                      že v dlaních má být něco víc

                                                                                                                        než jen zázvorový popel