Pavučina

Překryla denní světlo,
když se mi sklouzla pod víčky.

A slunce stálo v úplňku.

Zahlédla jsem jen letmo,
jak sundavám si – střevíčky.

Jen na kratičkou chvilinku.

Střevíčky z ranní rosy,
obnošené už snad sto let.

A světla rázem ubývá.

Tančívaly jsme bosy,
tak jako dneska – naposled.

Moc času nám už nezbývá.

Oblečena v tvé slzy,
schoulená v šedou sítinu.

Poslední zrnko v hodinách.

Loučíš se příliš brzy,
mám prapodivnou - vidinu.

Tvá víla pláče v lesních tmách.