Divadelní soubor Vaši loutkoví kamarádi
uvedl na festivalu v Boskovicích divadelní loutkohru
„Marbuel a Kratinoha“.

Autor hry Šimon Matěj Olivětínský nás zavádí do pekla, do čertovské rodiny Marbuela, jeho ženy Kratinohy a jejich dcery Koksindy, žijících kdesi na pekelné periférii v době prvorepublikových plicních sanatorií. Přestože rodina upadla v nemilost a trpí chladem, protože na periferii nedosáhne centrální pekelné vytápění, manželé si projevují náklonnost a vřelé láskyplné teplo. Ovšem s příchodem dcery Koksindy přichází rána: Koksinda si hrála jako jiné správné čertovské děti se šípy, a jeden vystřelený šíp způsobil významné zranění Lucifera, knížete pekelného. Marbuel je předvolán ke knížeti a dostane rozkaz Koksindu přísně potrestat. Odmítne a je s celou rodinou vyhoštěn z pekla. Matka Kratinoha lamentuje, jak uživí rodinu, avšak Marbuel s Koksindou už mají jasno: rodiče půjdou pracovat do plicního sanatoria, Koksinda se zapsala do školy.
V sanatoriu podivínského doktora Bořivoje nevzbudí Marbuel s Kratinohou žádné podezření, přestože pracují pro peklo, kam dodávají hříšné duše. Doktor Bořivoj přijme na poslední prohlídku pacienta Svatopluka, a ještě mu provede rentgenový snímek. Bohužel v cestě rentgenovým paprskům stojí Marbuel, kterého záření velmi nabije a začne laškovat s Kratinohou. Bořivoj na pacienta nevidí, teprve po pěti minutách Marbuel konečně uhne a doktor zjistí, že Svatopluk má sice plíce v pořádku... avšak vzápětí umírá na ozáření.

Bořivoj pozve své zaměstnance i s Koksindou do kavárny, kam přijde i Bořivojova dcera Bětuše a batole Matěj. Bětuše se projeví jako velmi zlobivý fracek, nejdříve se začne prát s Koksindou, a když ji otec napomíná, velmi drze mu odsekne. Bořivoj jí vyhrne sukénku a vyplácí jí pětadvacet. (K této scéně autor dodává ve scénické poznámce: „Není-li zručných loutkoherců, mohou tuto náročnou, však působivou scénu i sami umělcové in natura na forbíně předvádět.“) Bětuše ječí, že otci uteče. Bořivoj praví: „Jen si táhni, ať tě veme čert.“ V tu chvíli čerti odhalí svou pravou totožnost. Lidská rodinka se naposled semkne, Bětuše uteče s Matějem a Bořivoj je místo ní odnesen do pekla.

V pekle se Lucifer zlobí, („Doktora si přived, podlejzáku!“) proč že přinesl Marbuel Bořivoje, když neprovedl nic závažného. Bořivoj hned diagnostikuje Luciferovo zranění a chce ho léčit. Tím si podepíše pekelný ortel. Lucifer musí uznat, že doktor spáchal hřích, když dceru tělesně trestal; tak může Bořivoje v pekle držet legálně. Prohlásí psychické i fyzické tresty na dětech za hřích se zpětnou platností a Marbuel je očištěn; i když se protivil Luciferovu rozkazu, nespáchal hřích. Marbuel s Kratinohou si užívají domova u své nyní teplé pece, vytápěné hříšnými dušemi z Marbuelovy dodávky.

Loutkohereckým výkonům Jarmily Vlčkové (Koksinda, Kratinoha, Lucifer, Svatopluk), Filipa Homoly (Marbuel, Bětuše) a režírující Michaely Homolové (Bořivoj, Matýsek), nelze v podstatě nic vytknout, málokdy se vidí tak sehraný tým. Diváka zaujme zručné vedení marionet i maňásků, a to i při rozdělené či překřížené interpretaci.
Režisérka literární text hry funkčně upravila, aby se na jevišti střídaly akce s prudší intenzitou, a aby výrazněji vyniklo ambivalentní působení pohádkových bytostí. Její režijní koncepci doplnila souznějící scénografie Barbory Jakůbkové.

Formou je tradiční loutkové divadlo bez vstupů živých herců. Ti se okolo scény objevují jen jako technici v přiměřeném úboru - modrých montérkách. Ovšem době postmoderní, na kterou si stěžuje Marbuel („Dyk mi ani lháře hojte do pekla nenosíme, neb kníže naše deklaraci vydalo, že blamáž je nejčko norma doby týdle postmoderní“), odpovídá zpracování tradičních prvků zcela netradičně. Maňásková rakvičkárna se obvykle odehrává nad hlavami vodičů. Zde však maňásci zobrazují peklo, a nacházejí se tedy pod lidským světem, ztvárněným marionetami na scéně kukátkového rodinného divadla. Oba „světy“ spojují plechy, které vytvářejí iluzi velkých plechových kamen. Tuto iluzi doplňuje i kamnová roura odvádějící kouř z pekla. Mezi scénografickými prvky zaujme „lanovka“ z dlouhého řetězu od jízdního kola, s pohonem na bicyklovou šlapku, kterou Marbuel používá k přesunu hříšných duší do pekla, a nápadité předvedení nejen rentgenu, ale i ozářeného pacienta. Svatopluk se totiž rozzáří vědomím, že je zdráv, a zároveň mu záři dodávají absorbované rentgenové paprsky. Jako loutka k tomu může použít žárovku umístěnou ve vlastním trupu.
Přestože hra je určena spíše dospělému publiku, podařilo se souboru zaujmout i děti.