A uviděl jsem ráno

jak mou tvář

stín začal 

být stmívání 

jímž tvoříme včerejšky v sobě

tak brzy 

že ještě není třeba stěn 

ani neodejít ke dveřím

a vstoupit

jen prosím zas nemít ty oči 

kterými nelze spatřit 

nic než to co ti řeknou

i beránek boží jež dal duši za Okenu 

i za mě

vidí co bych nikdy neuměl říci 

a andílek z nevěstince 

umí mlčet ke kurvám s nimiž spí

tak co 

všechno co řeknu v dobrém je modlitba

co zlé to se mi vrátí 

a každé miluji tě je trochu lež

protože pravdu jinak napsat neumím