Krátká ukázka z románu Listy Dávné kroniky - díl první: Òrovo putování

V osadě uhlířů, přebývajících v chýších v korunách stromů...

Když jsme dorazili na paseku, rozlohy nevelké, do dýmu zahalené, na které doutnalo několik milířů, u nichž seděli skřeti v tmavých hávech se začerněnými obličeji, tma již houstla. O kousek dál stál hlouček stejně oděných hudebníků, kteří se přeli, kdo z nich je lepší ve hře na hudební nástroj, který si každý sám vyrobil.

„Nejlepší hudebník jsem já, protože hraji na píšťalu, jakou nemá nikdo druhý!“ osočil se na ostatní jeden z mužů, zahalený do jelení kůže. Od ostatních skřetů se lišil, protože nepatřil k jejich rodu. Našli ho vyplaveného v zátočince na mělčině Mizející řeky. Když se ho ptali, z jaké je osady, nebyl schopen odpovědět kvůli ztrátě paměti, kterou utrpěl při nárazech o kameny vyčnívající z vody. Vymohli z něj jen jeho jméno Černý Sėlïm, což v překladu jejich řeči znamenalo Černý Jelen.

„Kdepak, Černý Sėlïme, nejlepší jsem já, má lyra z jasanu a impogampích střívek má nejlíbeznější zvuk!“ opáčil na slova Černého Sėlïma malý skřet lebky široké, ale postavy vyšší, s plochýma nohama a mohutnými rameny.

„Ne, ne, Sēde, nejlepší hudebník nejsi ty, ani Černý Sėlïm, nýbrž já, protože zvuk mé hliněné okaríny je sladší než tóny tvé lyry i píšťaly z jelení kosti Černého Sėlïma!“ přesvědčoval o své skvělosti Sēda a Černého Sėlïma malý skřet s okarínou zavěšenou kolem krku.

„Jaká by byla muzika bez mého bubínku,“ řekl jiný.  

„Údery tvého bubínku, Ğàsmødesi, nám muziku jedině kazí!“ namítal Sēde, „to spíš rány do mohutného Pûdova bubnu z dutého kmene lahodí tempu našich písní výrazněji, ale stejně připomínají spíše hromobití, zatímco má lyra zní jak jarní vánek.“

„Má okarína zase dokáže hovořit s ptáky ve větvích, protože jim připomíná jejich švitoření,“ přidal se opět Îmar, „zato děsivý pískot na salkové píšťaly, který vyluzují Sòpip a Sòlib, ten spíše hovoří s dušemi našich mrtvých v říši temnot a věčného chladu.“

Sòpip a Sòlib se nakvašeně ohradili:

„Abys proti nám něco neměl, Îmare, tvůj vřískot okaríny vyvolává na zem démony a ptáci skřehotají ve hrůze, že se k jejich hnízdu blíží smrtící caerfí pařát!“

„Jako byste všichni nevěděli, že vaší hudbu pojí a podbarvuje moje umná hra na znějící dřeva,“ pyšně se holedbal Kŷsmès a přejel přitom paličkami z tvrdého dřeva po soustavě různě dlouhých a silných vydlabaných větví, zavěšených na mohutném dřevěném rámu.

„Tiše! Dosti hádek, Ķràkϊş přichází!“

„Chopte se nástrojů, přivítáme krále i jeho hosty písní.“

Všichni hudebníci se jali svých nástrojů a počali hrát. Ještě nikdy mé ucho nezaslechlo tak zvláštní a podmanivou hudbu. Cítil jsem z ní závan jarního vánku stejně jako vzdálené hřmění letní bouře, nahlížel jsem do ptačích zásnubních zpěvů stejně jako do říše bohů a mrtvých předků. Tempo bubnů, rozličné tóny a barvy píšťal, lahodný zvuk lyry, to vše se zázračně pojilo se zvukem dutých dřev. Byl jsem očarován, moji druhové rovněž nevycházeli z úžasu...

Dêpidos poté vypráví příběh svého mládí, kdy se setkal s králem elfů, jemuž přispěl marně ku pomoci...

Dêpidos se odmlčel byl na něm vidět smutek nad smrtí krále elfů.

„Tvůj příběh je zvláštní, Dêpidosi, je neuvěřitelné, jak se toto mohlo státi skřetovi,“ podivil se Sòpip.

„Dêpidosi, zahraj něco na tuto posvátnou lyru, a jestli hraješ stejně jako já, přidám se k tobě v doprovodu,“ prosil Dêpidose Sēde.

Po Sēdeho žádosti spustil Dêpidos tak smutně okouzlující a omamnou hudbu, že se k němu začali postupně přidávat všichni hudebníci. Nejdříve se připojil Sēde se svou lyrou, pak se přidal Pûd a Ğàsmødes s duněním bubínku a bubnu, následovali je bratři Sòpip a Sòlib se svými salkovými píšťalkami. Černý Sėlïm začal rytmicky pískat na tenkou kostěnou píšťalu. Poté začal Kŷsmès sjíždět po libozvučné soustavě dřev a nakonec Îmar dobarvoval celou hudbu jemnými vfuky na okarínu.

„Co je to za hudbu? Takto mí hudebníci ještě nikdy nehráli,“ podivil se Ķràkϊş, „Ŗôre, slyšíš to také?“

„Jistě, Ķràkϊşi, co se to stalo?“

„Uklidněte se, přátelé, to Dêpidos unesl tóny své lyry ostatní hudebníky,“ objasnil záhadu ostatním Òr.

Po bohaté hostině se mí skřeti odeberou do chýší dívek, které si vybrali při tanci...