|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
VEČER VONĚL VÍNEM A BÁSNÍ
pro každého, verš, kdo zavítal, zněl,
na stolku prala se svíčka s průvanem,
řev ulice sem až nedoleh’
- toneme v mlze příjemných chvil.
U pípy jako mušky vinné
světujem’, žijem’, popíjíme.
Příběhy s oparem pravdy vymyšlené
jak zralý sýr v ústech doznívají.
Vína proud a řeči tečou,
bez zmatku a plynně,
slovobraní lidskosti a smíchu
zamrzá v pravdy,
co pak za své hrdě vyprávíme.
VEČER VONĚL VÍNEM A PODZIMEM
Figurky sklípku chladu dní
se u sklenky vysmívají,
básníci, opilci i blázni
další večer vlaží rty
sluncem ve sklence rozpuštěným.
A čas je bezmocný,
jen lomcuje mříží,
co do role vedlejší ho straní.
Věčnost se rozléhá ťukáním,
jímž přátelé si číší přejí zdraví.
VEČER VONĚL VÍNEM A TEBOU
Malé, do rušné ulice dveře
v rohu stolek, barová židle
- kulisy prostých chvil
další host přichází,
ty ...
Pohled, který mění scénu,
jeviště trvá beze změn,
i my…
a možná se ostatní ani nezachvěli,
když nastala ta změna podnebí.
Dozrály hrozny slok
a mnozí duši svou zde ovínili
pavučinou vět i slov
co prolétly
a možná pohladily.
NOC VONÍ VÍNEM A NÁMI,
zákoutí města odhalují tvář,
na dlažbě zní kroky neznámých ...
Možná se v plášti noci
minulost s přítomností schází
a táhnou tajuplnou Prahou,
nepoznaní pak spolu s námi,
silným mokem hranici času mažou.
Zarezlé dveře, šatlavy závora,
kumpánů známých vítání,
hlas piána i oblak kouře bourá,
než k jinému stolu jsme odehnáni.
A tak putujeme svítáním
za tónem, sklenkou,
jen s tvou dlaní,
která je v časem ranním
mou jedinou
oporou.
Chvíli se ztrácíme,
dne zmatkem probuzeni,
trháme těsný šat,
aby se nadechla naše křídla.
Až potřetí kohout zakokrhá
a zruší hodiny mezi námi,
dáme volnost všem vteřinám.
DEN VONÍ TEBOU
a není to klam,
budoucnost odhazuje masku,
i když je obzor ještě zamlžen,
pozvedám k němu oči
a ... ani nedýchám...
|
|
|
