Tato
povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené.
---------------------------------------------------------------------------
„Sabotage“
V kanceláři jsme s lidmi
nikdy nebyli na stejné vlně; myslím psychicky nebo energeticky, jak říkají
ezopíčáci. S kolegyněmi jsme byli na stejné vlně jen fyzicky a někdy i v sexuálních
úchylkách a přisprostlých rozhovorech. Když člověk není s lidmi na stejné
vlně, nějak jde o to tolerovat se. Asertivita, agre-asertivita,
kontramanipulace, komunikační strategie, zbytečně moc nemluvit a neprudit svými
názory, dělat si svoje, být si vzájemně pozorní k pracovním přáním
druhých. Jenže ono někdy je to moc.
Grafik je známý svojí
labilnější psychikou a občas vyskakuje z křesla. No a začal sabotovat tým.
Tým je ale základ všeho, jinak v podstatě nemůže nic fungovat. Netolerujeme
příživníky, parazity, natož sabotéry. A ta třetí varianta parazitismu je
problém. Grafik nám tady začal sabotovat. Marketing vymyslí vizi, já ji převedu
do chytlavého manipulativního textu na cílovou skupinu, PR se dohodnou s reklamkami,
udělá se akce, účetní změní věci v systému, vytisknou se cenovky, vyrobí
letáky...
„Nemáte s dětma ve
škole sběr?“ zeptala se kolegyně kočička, co u nás teď dělá místo Vaška.
„Ne, proč?“ odpovídám.
„Budou se vyhazovat tři
palety letáků,“ odpověděla oznamovacím způsobem kočička.
„To je tam něco vážnýho?
Rozvozy stejně nefungujou a lidi, co to dostanou, si s tím akorát zatopí,
nebo teda nezatopí, protože ten »papír« je spíš lepidlo a hoří to zeleně, tyhle
jedovatý sračky by se ani do toho blbýho sběru nehodily!“
„No, grafik tam má zase
jiný text...“
„No a co, je tam napsáno,
že za chyby tisku neručíme.“
„Místo »zdarma brusný
kotouč a kryt« tam napsal »zdarma hnusný kotouč a kryt« a místo »Jaroslav Borag,
produktová podpora« tam je »Jaroslav Borag, produktová potvora«. Mně přijde, že
to už není moc náhoda.
„No, musí si to víc
hlídat, trochu na něho dupnu. To jsou ty automatický opravy pravopisu...“
Šel jsem na druhou stranu
open-spacu za grafikem. Měl nohu přes nohu a koukal do dálky.
„Milane, prosímtě podívej,
co to je...“ ukázal jsem mu vyznačené textové chyby.
Milan se ke mně nahnul a
zašeptal: „Je to sabotáž!“
„To jsi udělal schválně?!“
zvýšil jsem hlas, aby to nikdo neslyšel.
„Jo, serete mě tu, tak je
Jarda produktová potvora a místo brusný kotouč je hnusný kotouč.“
„Tak to příště nedělej...
aspoň kvůli přírodě. Bude se to tisknout všechno znova!“ nevydržel jsem to a
šel jsem pryč.
Za mnou ještě zaznělo „seru
na přírodu“ a zase se koukal někam do dálky. Z repráků grafika začalo hrát
„Sabotage“ od Beastie Boys.
Mezilidské vztahy jsou o
vlnách. Vědomí je asi něco jako vlnění. My máme v kanceláři vlnobití. Je
to jako moře. Mám rád moře. Když není klidné. Vesmír funguje díky tomu, že je
to konflikt. A já mám rád život. Miluju dualitu. V její podstatě. Ač vím,
jaká také je. Jde o to s tím pracovat, se sebou pracovat... Stezku pravé
ruky umí každý.
Šéf pracuje na katalogu a
totálně nestíhá, protože mu neustále překopávají aktualizace a musí všechno
donekonečna přesazovat. Sice bych se mu v tuto chvíli nechtěl dostat do
rány, ale co. V novém docházkovém systému jsem dnes viděl napsáno „Aleš
Černý – manažer“. Takže on je manažer?!
„Aleši, měl bys nosit
košili a sako, v novém systému je napsáno, že jsi manažer...“ podotknul
jsem jen tak mimochodem a rozvířil jsem už tak dost napjatou atmosféru v kanceláři.
Okolo šéfa totiž od rána všichni chodí po špičkách a neodváží se sem ani výše
postavení lidé z produktového oddělení. Šéf na provokaci neodpovídá a
trochu se mu pohnuly lícní kosti. To znám, mně to dělá taky, když stisknu zuby.
Já nevím, prostě nemám zpracovaný/integrovaný vlastní stín a musím prudit. Když
jsme se tady bavili o novým kafi, který jsem si přines (Jacobs Krönung,
vakuovka 500 g), řek jsem, že chutná trochu jako krev. Tak z toho začala ezokolegyně
dedukovat, že jsem „upír“, tak jsem jí řek, že nejen fyzickej, ale i psychickej!
Já nevím. Já energie nevidím.
Šéf pořád neodpovídá.
Štve mě to. Tak na něj zase mluvím:
„Aleši, je tam napsáno,
že jsi manažer, já nevim, ale manažeři nosej kravatu, a ne metalový trika a pentagram.“
„Nejsem manažer,“ řekl
stroze šéf a bez toho, aby pohnul brvou, se věnuje dál InDesignu.
„To je dobře, já manažery
nemusím. Tak nos taky metalový trika dál.“
„Jo, v pohodě,“ odpověděl
stroze šéf.
„A co to máš dneska za
kapelu?“ zeptal jsem se šéfa.
Šéf zašeptal, ať už ho tady
neserem, nebo že uvidíme a sevřel jednu ruku v pěst a tou druhou na
monitoru upravoval textové pole popisu produktu; seschlé rty se mu zúžily a
zornice taky.
Cítím příliv energie.
Šéf zvedá telefon a kříčí
do sluchátka: „Myslíš, že bych ten katalog mohl dělat, aniž bych byl telepat?!“
Ze sluchátka se ozval zvýšený hlas: „A co s tou dokumentací děláte?“ Šéf dostává
emo výbuch pod kontrolu a už s klidem odpovídá: „Vytíráme si s tím prdel,
ale teď to je horší, protože jste to nechali zalaminovat.“ Radši ho už
nedráždím, když přestane řvát a působí klidně, je před výbuchem. Snad to tady
bude docela v klidu. Do sluchátka se šéfovi ještě smířlivě ozvalo: „a
jestli chcete, tak mě s tím teda pošlete do hajzlu“. „To je dobrý nápad,“
odpověděl manažerským týmovým tónem šéf (měl jen trochu vyšší hlas a připomněl
mi naší personalistku).
Šéf položil sluchátko.
„On tomu rozumí a je
šikovnej, ale je to stejně debil,“ poznamenal šéf lakonicky a zase si jel sazbu
katalogu.
„A jak to jde s katalogem?“
zeptal jsem se šéfa.
„Tohle už neni hoří,
tohle už je vybouchlo,“ poznamenal opět lakonicky šéf a začal gestikulovat
rukama.
Grafik nalepil včera nad
vchod do práce nápis „Všichni, kdož sem vcházíte, vzdejte se veškeré naděje“ (ve
fontu ComicSans) a místo mapy s pobočkama udělal obchodnímu řediteli mapu
s pomlčkama. A s tou mapou rovnou přinesl i výpověď. Já mu rozumím, v něčem.
Ale stále jsem členem týmu, tak jedu dál.
„Nemáte právo instalovat
z této složky vole. Ale tady mám nejvyšší práva já!“
„Pendrek pendrek židlička sněhulák.“
„Kladivo hovno kladka“
„Já jsem čekal malý rozsypaný znaky“
„Tam měly bejt EANy normálně...“
Skladníci se chodí
ohřívat do vánice na rampu, protože jak sklad přes noc vymrznul, je tam -14 a
na rampě jen -10. Napadá mě, že je lepší být posledním v kanceláři než prvním
ve skladu.
DRUHÝ DEN RÁNO:
V práci se vyšetřuje, že
od nás z grafiky se někdo šel smát skladníkům, že musí přelepovat katalog. Jsou
nasraný na celou grafiku - 1) že to musí přelepovat, 2) že se jim smějeme.
www.aaen.sweb.cz
| 
