Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Poutník a poutníci I
Autor: František Vyrut (Stálý) - publikováno 30.10.2022 (10:48:21), v časopise 30.10.2022
Pojednou zaševelí vánek. Rázem se mění ve vichřici, a opět sedá na zem dýchnutím a ozvěnou ševelu. Kdosi ke mně vztahuje ruce. Vzhlédnu a zrak zachytí čtyři směry. Vzájemně se přetahují, připomínají glóbus, mapu, zámořské objevy, kompas života, srdce, vývoje společnosti...Rozhoduji se pro směr doprava. Z něho přichází noc. V srdci jejího zázraku, s barevně rozkutálenými sny usínám na jednom z křídel, pluji omámenou krásou, probouzím ji, šeptám neznámá slůvka a obě křídla mi pomáhají. Ve zlomku okamžiku sklouznu. Ruka noci mě vynese nazpátek. Když se rozhlédnu, spatřím Vesmírnou vteřinu, jak obrovskou ručičkou a nepopsatelným rachotem ukazuje na obě přeražená křídla. Kamsi padám a přitom sním. Probouzí mě škraboška Všedního dne. Opatrně ji sundávám, nasazuji, opět sundávám a navždy odhazuji. Chci prožívat samé zázraky, šeptám a vesmír odvětí ano. V témž okamžiku mi posílá vzpomínky, jež se košatí v miliony praménků. Obtékají mě svrchu, pronikají dovnitř a poznávám v nich lepší Já. Po chvíli se smrsknou ve svazek číhajících klíčů. Ale ne...! V dáli spatřím postavu. Mává na mě povědomými pohyby. Přicházím blíže. Poznávám sebe. Zvážním, uchopím se za Achillovu patu, rozesměji, zvážním a vyčerpaný usínám pod slzou nejsmutnější řasy. Nad ní se vypíná Pyramida života postavená na vrchol. Zdola zaslechnu sten první lásky, jak se dere k slunci. Zářící kotouč je náhle zahalen mlžným oparem. Z něho vyplouvá neznámá dívka, kterou jsem kdysi zahlédl koutkem oka. Jdu jí naproti se zástupem vzpomínek. Dívka je postupně prohlédne, poté ke mně přistoupí, zavře mi oči jako mrtvému a navždy odchází. Začínám se otáčet do různých směrů. Přitom přemýšlím o hodnotách. Z koutů vyskakují různé, od kladných, silně převažují záporné, v dáli se zjeví nula, mává bílým šátkem, mnozí ji neposlouchají, ale já ano, vím, že se snaží o rovnováhu, asi zbytečně...V dáli zaslechnu ticho. Promlouvá mlčenlivými vteřinami, z nichž se jedna snaží dostat za hranice sestřiček. Po chvíli se ocitá na svobodě, strhne ostatní a celý kraj se rozezpívá. V oné záplavě vzpomenu na divadelní představení, kdy jsem Ji držel za ruku, naše pohledy se v jedné z vypůjčených vteřin setkaly a její dlouhé řasy umocnily krásu společně stráveného večera.


Poznámky k tomuto příspěvku
Martin (Stálý,Redaktor) - 22.11.2022 > Hodně melancholické a krásné..
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 František Vyrut (Stálý) - 22.11.2022 > Martin> Ahoj Martine, děkuji, sepsal jsem to jako jakési vyprávění /inspirace viz výše/, píšu teď pokračování / jsem u druhé části/. Měj se fajn. Franta.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter