Šár k šáru tvoří zeď. Poslední úlomky hliněných pálených bloků přisekáš kladivem, zasuneš a získáš krásný pocit dobře vykonané práce. Závěrečné dílky skládačky jsou však přímo kouzelné. Jako by se samy otáčely do správné polohy, zapadají do určených mezer a zalévají duši skladatele euforií, která se stupňuje, jak prázdné plošky ubývají. Ten úplně konečný se stává ódou na radost, posledním úderem sochařova dláta, finálovým gólem turnaje století.

Ač duchem, tělem i smysly uprostřed Nového Yorku, ležel jsem doma na podlaze nad talířky s roztříděnými puzzlaty. Žena mě přitom před odchodem na kutě vždy mohla pohladit po vlasech. Uvařila mi kávu, otevřela pivo, pustila muziku, a já se ponořil do světa rozkrájených squares a streets. A ráno, po slabé hodince spánku, se jí s kruhy pod očima a obrnou za krkem pyšnil, kolik decimetrů zase přibylo. How do you do, my love?

Přivřu oči a jen jen se usadit v baru s krásnou obsluhou, zapálit tlustý doutník, srkat dvanáctiletou a koukat na Rolexky. Nevím, kde jsem získal tuhle asociaci. Snad v domnění, že golf hrají jen bohatí a plantážnící zase jenom paří. Přitom sám cvrnkám rád míček zahnutou holí do důlku, ačkoliv nejvíc ze všeho v životě zápolím se složenkami. A majitele banánových polí vlastně neznám žádného.

První rok vojenské služby jsem prožil v liberecké Dukle. Bydlel jsem v třílůžkovém pokoji s omývatelnými tapetami a nastavitelnými žaluziemi se sparťanským obráncem Járou Berďou a plzeňským útočníkem Pepíkem řečeným Kočičákem. Pořídili jsem si gramofon, desky, knihy, no slovem fešácká kulturní vojna. Jednou kamarád z ošetřovny odkudsi přinesl Kmotra, čerstvý a naprosto nesehnatelný bestseller Maria Puzza. Nechal se uprosit, půjčil, jenže s podmínkou, že ho vrátíme hned po víkendu. Všeho jsme nechali, zavrhli vycházky a jeden po druhém hltali a hltali napínavý román. Když přišla řada na mě, pouštěl si Jarda zrovna znovu a znovu, pořád dokola, novou desku Sarolty Zalatnayové s doprovodem Gábora Pressera a jeho legendární skupiny Lokomotiv GT. Vnímal a vstřebával jsem nádhernej maďarskej bigbeat podvědomě, současně s kapitolami děje.

Když jsem po třech desetiletích zkusil ztracené elpíčko najít na některém z nesčetných internetových musicshopů, nevzpomněl jsem si na rok vydání ani název desky. Objevil jsem sice několik cedéček paní Zalatnayové včetně popisů jednotlivých písní, ale které album je to pravé? Otevřel jsem Kmotra na stránce o Michalově vzdoru vůči Rodině, začetl se…a v mysli mi vytanuly tóny, zpěvné i když nesrozumitelné texty i názvy jednotlivých skladeb. Téli ejszakák.