Nenechejte maličkých přijíti ke mně…
Ne! Jen žádná mláďata všech ras a druhů,
už se vidím, jak zas dělám: Ňu-ňu, ňu-ňu.
Lepí se na mě, jako když přesně vědí,
že jim rozumím, vím co a kolik jedí.
Patičky miminek, čumáčky a tlapky
cpou se do bezpečí a nechtějí zpátky,
všechna ta sběř se ke mně zdálky žene,
rodné matky jim můžou být ukradené.
Je to mé prokletí, to správné tušení,
rozumět beze slov smíchu a kňučení,
prostými doteky rozdávat soudržnost,
nezvracet, netrápit, a nikdy nemít zlost.
Necht e si mláďata, ať už jsou číkoli,
když potom odrostou, vždycky to zabolí.
Už teď mi na hrobě určitě bude stát:
Zde leží znavená matka všech nemluvňat.
|