|
Ty příběhy, které si nosí
a, kdoví, zda je někdo chce
z polévkového hrnce na sporáku
k večeři pojídat. A z toho hladu
po sdílení je celá vyhublá
prsty už odemyká zámky
a pas má náhle útle vosí.
Přečte je někdy?
za zády vlak
dveře se zavírají
jak vystoupit
jak nastoupit
jak uhýbat?
Dvě igelitky reklamní
nadité nezbytnostmi
všechno sníme, kuře
saláty
vajíčka do buchet
borůvky trochu rozmačkané
cukr na zavaření meruněk
a dálky nechytneš
ten vlak co někam odjíždí
si vybral jiné pasažéry
tvé tělo tady, vlasy též.
Co z tebe jede v tmách
že slyšíš tiché tlap, tlap,
tlap?
A v tiché noční kuchyni
si budeš sama vyprávět
své vyprávěnky bez sdílení
ještě než usneš zmožená
po víkendovém uklízení.
| 
