HLADOMOR

KOMEDIE SE ŠPATNĚ VYBRANÝM NÁMĚTEM

I. PUPENY

Začíná schůze pupenů. Za dlouhým stolem sedí tanečníci v zelených kostýmech. Na zdi za stolem je nápis: "Kvést či nekvést?" V čele stolu sedí Starý pupen. Postaví se a vztaženou rukou si zjedná pozornost. Rozčileně diskutující Pupeny umlknou a naslouchají Starému pupenovi.

Starý pupen:

Takové jaro nepamatuji...
Obvykle všechno dávno už bují
a teď - zima a mráz.

Nesmíme se ale ukvapovat,
musíme mízu v kořenech schovat,
než slunce přijde zas.

Starý pupen si opět sedne. Pupeny opět začnou diskutovat. Náhle ze svého místa vyskočí Mladý pupen a prudce gestikuluje.

Mladý pupen:

Chceme kvést a pnout se k nebesům!
Chceme dát vypučet mladým snům,
které jednou mohou v dobré plody uzrát,
a ne jako krysy v temné skrýši zůstat!

Začneme kvést!

Pupeny:

Ano! Začneme kvést! Začneme kvést!

Starý pupen:

Pupeny nerozvážné, nenechte se svést!
Co je to za nápad, v mrazu začít kvést?
Proč raději nepočkat, až přijde jaro?

Mladý pupen:

Vyskočí na stůl s pěstí bojovně zdviženou.

Schovej si pro jiné tu písničku starou!
Snad půjdeme jednou z trnitých cest...

Pupeny:

Ale to nás nezlomí! Začneme kvést!

Mladý pupen:

Spokojeně přikývne.

Pravdu máte, začneme kvést!

Pupeny:

Vezmou Mladého pupena na ramena a odtančí s ním pryč.

Ať žije Mladý pupen!
I když je chladný duben,
začneme kvést!

Začneme kvést!

II. ZEMĚDĚLCOVO BLUES

Na temné nehostinné planině stojí uschlý strom. Pod stromem klečí muž v montérkách. v pozadí je silueta traktoru s valníkem.

Zemědělec:

Co se to, proboha, co se to stalo?
Proč všechno zelené ignorovalo
počasí?

Proč stromy i růže spálil mráz?
Kdo na nás seslal ten zlý čas?
Kdo asi...

Zemědělec vstane a hrozí pěstí k nebesům.

Zemědělec:

Prolínám Tě, proklínám, proklínám...

Nejsi naším bohem, jsi naším katem
Za chvíli bude se vyvažovat zlatem
chleba kus

Celý národ brzy pozná, co je hlad
bude Tě proklínat a zpívat
tohle blues

Proklínám Tě, proklínám, proklínám...

Z nebe se začne spouštět žebřík a po něm sestoupí Bůh v bílém tričku se symbolem vševidoucího oka.

Bůh:

Já za to, co proklínáš, nemohu.
Proč svou zlobu upíráš jen k bohu?

Zemědělec:

Padne na kolena.

Jak nás můžeš nechat bez pomoci
čelit té dlouhé a temné noci
plné slz a hladu?

Bůh:

Myslíš si, že kradu?

Víš, kolik stojí otáčení země,
aby to vaše mizerné plémě
znalo den i noc?!

Starejte se jednou sami o sebe
už mě štvete, jak pořád nebe
prosíte o pomoc!

Zemědělec:

Skryje tvář do dlaní.

Proklínám Tě, proklínám, proklínám...

III. DEMONSTRACE

U obchodu s cedulí vyprodáno stojí čtyři muži.

Muži:

Máme hlad, chceme žrát!
Máme hlad, chceme žrát!
Máme hlad, chceme žrát!

Příslušník:

Rozejděte se!

Muži:

Máme hlad, chceme žrát!

Příslušník:

Já mám sice taky hlad,
musím vás však rozehnat!

Muži:

Máme hlad, chceme žrát!

Příslušník:

Já jsem vás varoval
rozkaz zní jasně: Pal!

Příslušník všechny postřílí a odejde.

K ležícím tělům přijde autor. Poklekne a hořce zazpívá.

Autor:

Tři už jsou mrtví, čtvrtý sotva žije.
A to jsem chtěl, aby to byla komedie...