Někdy cítím, jak prorůstám

plástvemi, jedna za druhou

na sobě, křížem krážem

neladem ladem

se skládají

a až se najde archeolog

který by začal

trpělivě, vrstvu po vrstvě

mé plástve odkrývat

možná že zabloudí

v těch chodbičkách

komůrkách plných mláďat

svinutých v bílých peřinkách.

A jsem, když vyjde dobrý den

někdy tak sladká. Ale někdy

jsem ztučnělá stará včela

a bodám, bodám

tak a tak, někdy se stýská

jak moc jsem až do pravěku

zasutá, zahrabaná.