sedím v tichu

zasněžené noci

a poslouchám

pukání svého

srdce.

lidé na ulici

se zastavují

a zamyšleně

se dívají do

mého okna.

o čem asi

právě pře -

mýšlejí ?

nic není

takové jako

dřív.

člověk nemůže věřit ani šepotu svého nejlepšího přítele.

a důvěra mezi prvními opustila potápějící se loď.

jenom kapitán zůstává na můstku a zadumaně pozoruje

obzor. všechno se ztrácí pod modrou hladinou mlčení.

puk

puk

puk

puk