V cizím městě, pod cizí vlajkou,

nad řekou, která teče věky,

stojí věž. Ta věž brání můj

rodný kraj. Ten večer, ty dvě duše

poslouchající ticho, v němém obětí,

Ta dvě stvoření, která by slovem

zrušila kouzlo souznění.

Třepou se zimou a stráží ten kraj.

Za chvíli jim pojede vlak.

V mé paměti tam do smrti budou

stát a vědět, že slova jsou zbytečná.

Ostrůvek štěstí uprostřed města.