Štěk

Sedíš v šatně

a možná další dějství

zjistíš, že nebylo,

nebylo rozepsáno

a že už nebude,

nebude voláno,

voláno na scénu,

na scénu

tvoje jméno.

A stejně děkuješ

děkuješ za tu chvíli,

kdys byla na jevišti,

za chvíli děkuješ.

Sedíš a už zvoní

klíčema od šaten,

ještě se neodličíš,

až doma před zrcadlem,

až v slzách se odlíčíš.

A stejně děkuješ

děkuješ za těch pár vět,

co´s mohla na jevišti,

za pár slov děkuješ.

Domů půjdeš potmě

zchladlými ulicemi,

včera voněly jarem

a budeš s nocí,

s nocí splývat budeš.

A stejně  děkuješ

děkuješ, že jsi mohla

hrát v jedné z nejstarších her.

I za štěk děkuješ.