(Jakubovi) 

Kdysi vyprávěl mi kat

když vázanku si vázal

a nemohl ji uvázat

kdysi vyprávěl mi kat

přičemž chystal se právě na ples

ten večer, kdy nešlo zapírat -

že zaklepal jsem na jeho okénko

nad příkopem

ale že pohlídám mu sekyrku

jestliže si troufám

strávit s ní celou noc

a já zalhal jak ten, kdo prosí ...

Vyprávěl mi zatím o náměstí -

pak od královský cesty zahneš vpravo do proluky

a furt proti, dolů až k vypuštěný kašně

tam dáš se na třičtvrtě postranní uličkou

a kolem slepců

kde se v špíně válí listí

když kráčíš, kráčíš jako po špičkách

jako když se chystáš na ples

a tam už ponocnýho doptáš se, kde dávají se trhy

jak - to byl teprv v učení - tenkrát

kdy otci pomáhal při popravách

  kterak ještě leštil mučidla

  hřídel strojku promazával

  kterak podával mu hák

  a nebo aranžíroval smyčku

  či z koše vysypával kosti

  kterak stavěl stoličku na správné místo

Kterak jednoho dne otec onemocněl

a to nemocí řemesla

když zpod postele vytahoval živobytí

rozneslo se to jak neštovice

že když psice hárá

do měsíce vyschne psinka -

zkrátka, nevěstilo to nic dobrého

poněvadž

                i když napraví ho zase

od té doby se už zdráhá

a aby zastřel rukoutřas

z popravy leda malejch špáš

došlo tedy na syna - mého hostitele

jenž až do soudného dne se cvičil

jen na jediném dobytku jejich chlíva

ovci, co dávala jim vlnu

Sebral tedy zpod slamníku tu sekyru

na němž, nahoře zbytečně se kurýroval - Lazar

sebral tedy sekyru, jež

  jak se říká

  kdyby mluvit mohla ...

  mlčela by

jež, ač přežvýkala tolik dubových palic

ustrnula by se nad osikou

kdyby totiž přišlo na kácení na zátop

nasadil si kápi, větší sice o číslo

avšak vycpal si ji

a ještě než našlápl na práh

jak na vor tam, kde ví se o přemostění

políbil otce na čelo

jakmile dovřel tiše dveře

všiml si otec, že nedovřel je pořádně

a tak z posledních slabin

vykřesal se z lože a napravil to

pak na lavici seděl

A tak syn se blíží k místu

kde už ženy křižují se

nasliněným prstem

napřed, aby nemusely při tom

bylo k ránu, kdy rosa předvčerejší

ještě dosychala na holubech

kdy sucho jak v holubníku

když tam šátrá dětská ruka

protože je užší

byl už čas

a musel se prodírat mužským hloučkem

co nedbal ani kata

a v němž sázelo se na výkřiky

připojil se radši ke skupince noviců

kteří vláčejíce za sebou své vytahané kutny

  na poučenou, na zmužení

  a na slib!

trousili se za zkušeným doyenem exekucí

jenž prý převlíkal se v katakombách

a měl ostré lokty

na rynku se ohlédl po pranýři

kde skrz mříž předevčírem pranýřovaný

vztahuje paže po pocestných, slyšeli

a támhle se ještě zametá kolem stánku
kde slepici za brambor -
a támhle v kostkách vyzískáš úbor
budeš-li mít štěstí
o němž ti už z dlaně povídá chromá
jíž dírou pro hlavu po krku leze ucháč

tedy za zády slyšíš, jak nejbližší dcerka

matku cuká za sukni

aby ji vzala na rameno

jenže ta - že ho furt ještě nepřivezli

Ale to už však musel pohledět -

pod radnici, odkud z oken

viselo právo až na popraviště - prapory

a vedle ze stejných prken

avšak vkusněj sbitá

tribuna pro čest a hosty - svítá

Snad kdyby sekal jenom ruku, pomyslel si

a nebo jazyk trhal

dnes totiž vytrhnout má - ano, srdce

dnes totiž vytrhnout má srdce

ale při tom nesmí se odvrátiti!

buď by se mu vysmáli

a nebo usekl by ruku

a k tomu, proboha, nesmí

ani muknout, poněvadž na katově kápi

otvor pro ústa zašitý je

jak zbytek uťatého jazyka

vždyť i matka, pomyslel si

když mě kolíbala

počítala do tří -

že příbuzný jsem s koněm a s mezkem

To už v jednom z ústí, hleďme ho!

povoz vyvážený jako přívoz

na zpáteční cestu

tažený čtyřspřežím oslů

Slyšte: dnes bude pykat pokrytec

co si křivou myslil věc

a vědom zapřev onu zavrženíhodnou lež

leč, jak ztajit síru chrámu v božím, že?

že Kristus náš ukřižován že prý

byl po pravici lotra

tedy nikoli vprostřed, jak známo

nýbrž do krajnosti středu!

a už tě vezou, nestoudníku

kymácíš se na vozejku, co?!

v šedivé košili - kost a kůže - s výstřihem až po bradavky

skvíš se!

dokonce pak pustili i zlodějíčka

aby nasadil mu svoji směšnou čepici

aby ji vzápětí hned někdo smetl měšcem

neboť ještě jeden se veze na káře -

místní holič, co před nima

holí zadarmo hlavu psance

A zmrskat ho už už bych ho ručně!

kdosi velí

jenže vojíni ti nejsou, zdá se, ničí

bubnují snažně, ale mile

jako by se komplet vsnili do oken

podél aktuálních průčelí

kde nevěstky z mansard na parapetech

nahřívají pomyšlení

též tváře, jejichž dosah, naštěstí

nedojde až sem

  zasmál se, čerstvě oholený, pokračoval

Mezitím již povolaný páter

recitoval mu útěchu a spásu

ale nadějný inkvizitor vyšší o hlavu

a podpatky

opakuje ortele tak mocně prožívá to

že nestačí mu gesta a překřikuje milost

jak nahýbá se přes zábradlí

až ti, co stáli nabíledni

omdlévali a neb o milost mdlí štkali

ten byl by sto rozklenout klatbu

nad svým pyjem, že podobá se ...

avšak panečnice na okruhu doslova vřely

nad muskulaturou té moci

jako při horečce - p u e r p e r i u m :

o m n e  v i v u m  e x  o f f i c i u m

Tak už mi ho dejte, mysleli si asi

že si říkám a mnu si ruce

ale když narazili osli do sloupku pod pódiem

nemuseli ho ani vláčet po řemeni

sám šel a skorem křepce

a jak by ještě hodlal dodat apetitu:

"hlavy vzhůru, matky

 mě ortel nevzděsil"

jenže ty už na špičkách trnuly

aby zřely na příklad

tedy zvážněl

snad tedy prvně, blázen, vážil svoji hlavu

A přeci - když už se zdálo

že je slabý na prsa

postrčil do dráb prstem

první, který vystřízlivěl z nebes, tak

že vůl by musel padnout na hubu

stěží se zachytil bradel

ale pokračoval

a nahoře obrátil se

na pěšce, ten - zablátiv si botky

jak by bylo po průtrži ...

navíc žalobce něco vdech

a jako by ho drápem drápl Baal

ráčkoval:

                "Ne-ne-nevinen, tak-tak že-že ... "

dcerka utrhla cíp nejbližší sukně

avšak páter, který už také pitval vepře

zachoval:

                "Je kat"

A tak už mi ho dali, ležel na špalku

kněz děl:

                "Zda-li máš snad ještě, co bys vzkázal?"

"Ano, Tvé iniciály chtěl bych slyšet

 z tvých úst, Evo ...

 a nebo ty - ty masko, řekni!"

ukázal na mě:

"Mám li právo na poslední štěstí

 chci tedy tři tísíce tři sta třicet žen

 teď a tady

 ano ano, vím; chci tedy slyšet

 tvůj příběh, příteli

 to snad už je rozumná tužba, ne?

 a pak - sekni!"

                "Cože to říkal?" připotácel se

nesvůj zjevně inkvizitor:

                "Dávám ti možnost - tvé poslední přání?"

Jistě ti nemusím líčit

a také jakých použít k tomu líčidel

jak i plačky tehdy brečely

jen já - já mlčky klel

já a kněžky, ty z mansardiček

jak znechuceně práskaly okenicemi

načež páter spěšně vyvedl pomatence

naštěstí do zákulisí

A proto zbyli jsme tam sami dva

třásl jsem se, abych se neopotil

co by tomu otec řek´ a co lidé

a co odsouzenec, co by si pomyslil?

a navíc - on ušklíbl se:

"Řeknu ti hádanku, chceš:

  co je to úsměv?

  no přeci dech

  a křik?

 neuslyšíš ode mně ani hlásky

 a řekni mi vůbec, jaké to vlastně je

 být na své první popravě?"

Věz, že skácel bych se

nemít tenkrát oporu

to potom další den bych se nejspíš probral někde v stoce

a z mansard zase -

šilhal jsem mimo úkosem

dole, zdálo se mi, že na matkách stojí všechny dcery

jen jediný muž

mi klečí u kolen

nato holubi vyletěli ze zvonice a káleli

na tuto historii

kterou ti dnes však vyprávím ne bez účelu:

jak jistě víš, kati, tak jako nepřeplavou ani říčku

stejně si vedou

když kráčí na svůj první ples

tedy, viď, že zaučíš mě

alespoň tu skočnou?

Dobrá, přislíbil jsem, nejdřív mi však dopovězte

jak to tenkrát dopadlo

"Ty masko! odpouštím ti, odpouštím ti

 před zde přítomnými, ty masko!

 ty krásná masko! před zde přítomnými - ano!"

A slunce už bylo v nadhlavníku

vykřikl jsem:

                T a k  n a  v ě č n o s t !

zavřel jsem oči, zdvihl sekyru

a tak lehce - sekyra jak pro čtyři ruce

hudební nástroj sfér, chceš-li

zavřel jsem oči a sekl

ale tak, aby nikdo z přítomných

můj klam neprohlédl

a pak, a pak, že jsem neplodný!

                nuže ...