Portrét

V sametu kaštanových vlasů
spí vodopád nitek
svazujících krásu
a teplo milenčiných slov —
těch něžných kytek
ve slunečním jasu.

Sama v předpokoji kakaové pravdy
jsi pod ochranou řas —
s pramínkem naděje tvých očí
teď mrklas' na mě zas.

Ctitel vůní
klaní se růži
a mně se hrdlo stahuje
až docela se zůží,
jak o tebe se strachuje —
trn poranil ti kůži

Už přistoupilas' blíž —
a Leonardo vzdech:
Mona Liso! Krásko
v blue džínech.