Je jako plastiková láhev, která násilně svírá vypěněnou vodu

Až když jsme spolu samy, voda se rozlije v přecitlivělé moře

V tu chvíli už je nesvá, v bezvědomí, nehezká a nekontrolovatelná

Láhev u dna se naplní studem a pomalu stoupá vzhůru

Zřejmě má velkou přitažlivou moc, protože když je na hladině, voda se poslušně vrátí zpátky a všechno je jako dřív

Poznala jsem jeho tělo tak dokonale, jak jsem uměla

Měla jsem na to víc než jen několik měsíců

Dokonce jsem chtěla studovat biologii, abych věděla, z čeho se skládá jeho krev, kůže a ostatní, co není vidět

Ale nikdy jsem nedokázala slyšet, co říká

A nikdy jsem ani neviděla toho, kdo mluvil