|
včera jsem nemoh spát
venku vichr ochutnával skály
že i má bludička baterie
sotva tajila svůj dech
to proudění si potom našlo ostré hrany
vystoupalo do silného hvizdu
a mě nezbývalo
než pojíst to poslední málo
a pak čmárat zbytek noci
po mokrém papíru
"maličká moje,
dneska je smutně
v poslední době je čím dál víc
smutně
přestali jsme si vážit sami sebe
i toho druhého
a přitom jsme si teď tak moc
vším"
...
když ráno vyšlo něco mdlého
zpoza horizontu
z nutkání a hladu jsem se vypravil na střechu
už po vratkých schůdcích shazoval mne vítr
na rozvaleném konci bylo vidět tmavé světlo
jako temno viditelné
písek mne tvrdě srazil k zemi
na poškozené oči
a já po čtyřech tápal
trochu jako zvíře
a dlouho, dlouho
hledal jsem po hmatu
něco, co ještě neztratilo smysl
...
"maličká moje,
dneska byl smutný den,
našel jsem konzervu,
kanystr destilátu,
našel jsem kus drátu
a po půl osmé
lásko
našel jsem i tebe..."
| 
