TARA:

proplouváme mlhou

nazí až na kost

most spojuje mysli

jako rozdílné světy

živých a mrtvých

laviny pohřbí duše

dusivým chladem

slunce

neodpoví na otázky

jen prohřeje

zkřehlé myšlenky

proud nehučí-

příliš laciné-

jen tiše hrozí

mezi kameny se vine

úzká stuha

naděje

na konci sílí

a mezi dešťovými kapkami

kvete do podoby

dávno zapomenutých představ

o světě