|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Zuby si čistíme třikrát denně po jídle
Autor: Bernini (Občasný) - publikováno 28.8.2005 (17:11:39)
|
|  |
Zuby si čistíme třikrát denně po jídle
„Zuby si čistíme třikrát denně po jídle“, jsem četl už nesčetněkrát v časopisech typu „Lékárna“, nebo na plakátech v čekárně zubní kliniky, říkávaly mi to učitelky v mateřské školce i škole základní, maminka i tatínek a dokonce i bratr. Dokonce jsem se dozvěděla, že jedna mladá „profesorka“ na střední škole, kde jsem studoval, mívávala v kabinetu v šuplíku kartáček na zuby. Ale zajímalo by mě, nakolik tenhle zákon jmenovaní (a členové jmenované instituce) vlastně dodržují? Přinejmenším příslušníci mé vlastní rodiny velice nepravidelně.
Na toto tvrzení si vzpomenu vždy, když sedím na polohovacím křesle u mé zubařky a do očí mi svítí záhadný světlomet, který svůj vržený záblesk po přisednutí doktorky stočí až do nitra mého chrupu. Obvykle zavřu oči, ale pak vždy vyvstane napovrch ona věta o tom, co bychom měli třikrát denně dělat, aby se nám zuby nekazily. Co následuje po té, záleží na tom, nakolik jsem poctivý a nakolik je poctivá má paměť. Zvláště v čase po mlsání. Vrtání, seškrabávání zubního kamene, vkládání prozatímních zubních vložek, výměna špatných plomb, trhání zcela vykažených zubů bez naděje na nápravu… Tím vším jsem si už prošel (to s tím vykaženým zubem naštěstí ještě s „mlíčňákama“) a pokaždé jsem z ordinace vyšel s předsevzetím, že již víckrát ne. Již víckrát se nic podobného opakovat nebude, za žádnou cenu a ani omylem. V žádném případě! V ŽÁDNÉM! A po uplynulé hodině či dvou žvýkacího klidu jsem si dal kafe a k němu tatranku. A co dělal zubní kartáček? Seděl v kelímku v koupelně hezky na svém místě a bylo mu moc dobře. Měl dovolenou.
Ono to čištění svým způsobem zas taková tragédie není. Člověk se při této (i jakékoli jiné) činnosti může docela dobře pobavit. Třeba kdyby vám do doširoka otevřených úst plných pěny vletěl komár (ale to se asi víc pobaví přihlížející, než vy sami). Dá se u těchto praktik docela dobře přemýšlet nad nastávajícím dnem (po ránu) nebo nad uplynulým (navečer) či nad právě probíhajícím (po obědě). Také jsem zkoušela chodit sem a tam po koupelně a občas kouknout bratrovi do pokoje, jestli náhodou nezlobí. V tomto případě jsem se ale stal terčem pobaveného smíchu, takže od toho bych pro příště upustil. Nicméně vymyslet se dá i plno jiných celkem zajímavých činností, jako poslouchání hudby (nic moc do skoku, aby vám nezaskočil kartáček) nebo sledování televize (ale nic napínavého, aby jste na ono čištění zas nezapomněli).
Pár let od těchto dob nepoctivého čištění zubů uplynulo a přesto svůj hygienický zvyk omezuji na ráno, večer a po obědě, když někam jdu. Jako mí rodiče, jako můj bratr. Takže si říkám, zda má vůbec smysl nějakého domlouvání, když stejně lepší, než naši rodiče, nebudeme?
Ale co když ano? Přece jen padesát mi ještě není a do té doby se může ledasco změnit. Někdo vynalezne nějakou vtipnou zubní pastu, se kterou bude čištění zubů vskutku zábava. Třeba pojmu za právoplatnou manželku dentistku a budu k oněm výkonům donucen vlastní vůlí (třeba změním školu a půjdu studovat na zubního lékaře sám). A nebo se změním já a i svůj přístup k této nepovinné povinnosti. Stát se může ledasco. Takže si čistěte zuby třikrát denně po jídle.
|
|
|
