|
Dlouhá cesta do pekla
už nemám sílu a hledám pevnou zem,
sirka už zhasíná, běh s ohněm a spálené ruce
ten pes za mnou běží
ta tíha na mě leží
a modrý triko
a blbý kecy
a hnusný vlasy
a černý kalhoty
a křivý ruce
a trapnej smích
a vůbec … dělá chytrou
modelka deprese a tuposti, naivní šprtka
ochotně věří, že je nejlepší
a přitom netuší, že Země je kulatá
Elvis ještě nezemřel
zbývá „torzo naděje“
ale brzy zemře a černá vdovička
v modrém tričku si najde jiného otroka
svých nízkých pudů
ještě, že brzo zemře
a nebudeme muset být svědky tohoto kolotoče
AMEN
malá larvička
zkřivená krabička
malý zárodek v duši tupce
absolutní ticho
cizí mláďátko
pod kůží vědce
chytrost není
má učebnice
chudinka vdovička - pláče a směje se
naivní opice a pro dámy krucifixy
zrodil se ďábel v hlavě bratra
a zabil otce - Krista
a modré vdovičce narostla křídla
mění se v hmyz
mění se v komára
pije nám krev a přináší bolest
a v kůži komára vidí se jak včela
ráda bych tu svini k slzám přiměla
bezradně poletuje před našima očima
její let připomíná tane svatého Víta
bojíme se o ní
neubliž si
přejeme jí bolest
teď trp zase ty
náhle se rozletí jako vzdálená kometa
míří přímo na naše nejhlubší myšlenky
přetrhá jejich vlákénka a utopí se v nich
topí se v našich myšlenkách jako muška
v síti přemocného vládce
teď trp zase ty
nicotná jepice
v křečích tak velkých
že je svět ještě neviděl
svíjí se vdovička
svíjí se jepice
hluboké myšlenky ostré jak břitvy a čepele
zabijí hříšnici viníka nesnáze
nejkratší okamžik
změní životy
osvobodí jedince bezvýznamnou smrtí hříšnice
po cestě do pekla rozléhá se klapot
a mrtvá jepice drolí se v rakvi
dusot podrážek pohřební služby
černí pánové nesou to tělo
ruce už nemá a nohy už taky ne
její tělo truchlivé - hýbe se třese se
na miskách vah složili vdovičku
na druhou mističku dali pastičku
ve zrádné lsti uvízla jepice
váha se roztočí
neví, co převážit
jepice i vdovička jedno jest
jak soudit úchylku proti blbosti
a modrá hříšnice znova ožije
klaní se Ďáblovi
podlehla Satanu
špinavá děvka vysává peklo
za trest jí přibili k žulovému kvádru
hřebíků je málo a hřeby zrezaví
vlastní tělo přibito vlastními nohami
trápení bez konce není dost dlouhé
Satanova spojenkyně trpí
ale co je pro ní trest?
ční tady přibitá
bolest křičí do vesmíru
ale co cítí?
potupu a bolest nebo slastné vzkříšení?
nikdo ji nevysvobodí
bude tu věčně
směje se našemu bytí a my jejímu utrpení
věčnost je vteřina
lidé umírají a rodí se jiní
vyhublý stařec sedí u stolu
píše smutnou a trpkou odyseu
je to pamětník
hluboké myšlenky klade na pergamen
vzpomínky mladíka na hrůzy minulosti
píše odyseu o jepici
o vdovičce přibité ke kvádru ze studené žuly
věčná věčnost ublíží člověku
ale jepici nezraní
starci se přetrhly myšlenky - umírá
jepice se směje
anebo to skučí hrozivá rychlost mrazivého větru
vyděděnkyně věčnosti žije tu i když nežije
nesaje krev
ale topí se v myšlenkách
jepice bez krve přežije věčnosti
ta blbost dědí se z rodičů na děti
i když ta původní jepice bez mozku
dávno už opustila tuhletu temnotu
trápí nás na věky
její lidské padělky
bezděky prosíme vlastní mysl
abychom zapomněli na křídla jepice
jepice mění se
hrbí se k proměně
bonusy pro červy z vajíček dětiček
hříšnice na loži se všemi obcuje
jak černá vdovička
sžírá pak partnery
poslední výkřiky snědených milenců
výjevy na stěnách zbořených pomníků
to místo po kvádru dávno už není
to místo zarostlo nejhustším trním
bláhoví jedinci, spojenci, rivalové
chceme se zbavit proradné jepice
zabili jsme ji, ona přežila
přibili jsme ji, ona se vrátila
byla tu stále
nikam neodešla
zanikla a přežila naschvál
aby nás zmátla
zanechala nám poselství
dcery a syny zplozené z nenávisti
děti bez otce s vlastnostmi matky
rozsela semena
z nich už jsou stromy
zkáza pro lidstvo a jejich domy
do teplých pokojů rodinné pohody
přilétly jepice s výhružkou hrobů
co si počneme s dětmi neřesti
přišly se pomstít
přinesly neštěstí
křidélka tenoučká nevinné úsměvy
působí hrozněji než jejich matka
braňme se v myšlenkách
ať se v nich utopí
v klidných pokojích jsme neznalí hrozby
rozlitá káva a zlobivé děti
šílená jepice s mateřskými tvary
pokládá za úspěchy ostatních zmary
vdovička vlastními úspěchy opilá
sama sebe za Boha pokládá
kreatůrka jepice s mateřskými city
vzpomněla si na nás se zlými úmysly
naše podcenila city
zvědava na naši smrt
skrz louži proklouzla k nám
naše pomsta není tak příjemná
na jepičím těle jeví se stigmata
jediné vysvobození našich myslí
závisí na úspěchu, času a müsli
vražedná kombinace
výbušná potrava
síla mysli překoná odpor
dřevěná brána slepena vedlejšími účinky
jepice naléhá
brána je vysoká
Ďábla si na pomoc zve
zrada ve vlastních řadách - děti, Satan i mrtvoly
vzpoura činů s jepicí svázaných
přetrhla řetěz k duši přivázaný
válka myšlenek a naděje
síla vůle a vteřinového lepidla držícího naše hradby
celé generace stavěly zeď
Satan si mezitím brousil drápy o naše děti
jepice obklopená nápadníky
vdova obklopená mrtvými muži
stvořili jsme jepici a teď s ní bojujem
dali jsme jí do pařátů zbraň - Satana
dlouhá bitva bez polní kuchyně
proti nám mocný soupeř, naše dcera katyně
předem prohraný boj proti krutosti
vyhraje krutější tvor než ten nejkrutější
zabijem své dítě
a láskou k němu zemřeme
vražedná myšlenka zabila jepici
vlákno jak struna zaryje se do krku
sbohem mé dítě
Slepá věštkyně předpověděla ztrátu
zhýralá jepice ztratila svou krásu
mokrá a špinavá - na ní náhrobní kámen
píšem jí epitaf - poslední Amen | 
