dnešní večer se Hradec zbavuje odpadu
vyhodili mě z místa modelky pro počínající zvrásnění pleti
srdečně jsem se rozloučila a se sbaleným kufrem ulehla naposled na koleje svojí postele
jenže mě místo vlaku přišly obtěžovat rybí prsty
převlečené za Solveiginu píseň
musím tedy ven, ještě jednou projít dlažbu tohohle města
prorazit hlavou místní vzduch, prosunout jím přes padesát kilo masa
z okraje do středu a pak ven

zpočátku potkávám jenom dívky  jakoby to bylo město žen
před ženou smekni před mužem klekni
v hospodě se svítí

město je spousta věcí snesených na jedno místo
domy z kamene, židle ze dřeva, podlaha z betonu, těla obalená jemnou kůží
(jedno z nich je mi nejblíž a říkám mu podle instrukcí „mé vlastní“)
břicha s protékající  zažitinou, která už nikdy nerozzvracím
každé z těl se nachází v některé z fází nadrženosti
směřují dolů podle gravitace, do stran podle vůle a k sobě podle touhy
na shledanou, na shledanou někde ve šrotu

v tomhle městě jsem si hrála na slepou bábu s malými dětmi
a foukala jim na rozbitá kolena

servírka s krásným výstřihem vypadá nedotčená oním způsobem myšlení, které působí jako závaží
ze všech hostů, kteří během večera zatoužili jí ho tam vrazit, mám tu nejmenší šanci
na shledanou v nevědomí, na shledanou v zapomenutí, ahoj v jiné osobě, v jiném obsazení
duše věcí ani lidí nejsou na známých adresách k zastižení
v tomhle městě jsem hrála tisíc her a žádné nerozuměla
divila se, když mi děti sahaly na prsa a večer v posteli chtěly ten dotek zúročit
ze středu do okrajů a pak ven

v tomhle městě jsem se nechala ovládnout pitomou romantickou hudbou, která mi zabránila slyšet pravdu
úspěch života tkví v tom postavit proti sobě co nejvíc ostnů (a pořádně stisknout)
chodník pálí, když po mně jde, má špinavé nohy, ale musím být pryč než bude svítat
vlak jede z nádraží v 5.05
mám volnou jízdenku a brzo poznám kam
bude to vkročení do kruhu nebo marné kroužení kolem
chci jít tanečním krokem jako Líza Doolittleová, ale neumím se postavit na vlastní nohy-ozdoby
naposled hladím svou chůzí ty do tmy zabalené ulice a je v tom úleva, jakou jsem tu ještě nikdy nepoznala
ze středu do okraje a pak ven