whispermoonlite (Občasný)

pěkný příklad básně, jejíž obraznost je vystavěna na racionálním principu, přičemž rácio zároveň není hnacím poetickým motorem. ztotožňuji se s Jakubovým postřehem o časovém vyjádření věcí v čase běžně nepostižitelných. - tím i pro mě vystihl moment, v němž báseň transcenduje, a tedy se oživuje, za tu racionálně rozpočítatelnou kostru. - trochu jsem zaváhal jen u místa s celtami a ptáky, ale zdá se mi, že tentokrát tato dekorativně vypadající odbočka vhodně (snad až nezbytně - kontakt s asociujícím detailem na druhé straně hranice) rozšiřuje prostor.

mám dojem, že takto transparentní obrazy, evokující situace, jež nepřímo mluví svou existencí, jsou v Tvé poezii životnější než reflexe odrážející holanovskou dikci. (jakkoliv si dovedu představit, že k nim autor ze stejného rodu tíhne - viz např. P. Fabian, u nějž vytvořily nerozdělitelnou drůzu s jeho vlastním hlasem) -

samozřejmě, má-li autor zálibu v určitém způsobu sdělování, je těžké, nebo neproduktivní násilně to měnit. sám si nejsem jist, k čemu tíhneš více, ale soudě podle textů publikovaných v posledních měsících, bych řekl, že se bude jednat více o tento obrazově transcendující styl.