Každý den se vedle tebe probouzím a stejně mě vždycky překvapí, jak se ze spánku usmíváš. Nahnu se nad tebe a ucítím tvůj dech na své tváři. Sleduji každičkou texturu tvé kůže, pozoruji dokonalý tvar rtů, obdivuji dlouhé řasy na tvých víčkách. Jemným polibkem tě probudím. Tvé oči se otevírají a mě se naskytne nejhlubší pohled na zemi. Utop mě. Tvář se ti roztahuje do úsměvu a tvé ruce se spojí za mým krkem. Něžně mě hladíš palci a přitahuješ se blíž. Naše rty se opět spojí a v tom jediném dlouhém polibku je úplně všechno – vášeň, žádostivost, horký požár, který spaluje naše duše i těla.

Neexistuje nic, co bych pro tebe neudělal.

Vstáváš s postele a necháváš se laskat mým pohledem. Očima přejíždím po křivce zad, kterou kryje kaskáda vlasů, temných jako havraní křídla až po dokonalé polokoule zadečku s úzkou štěrbinou mezi nimi. S vystrčenou špičkou jazyka pobaveně sleduješ jak sleduji já tebe. Mírně pohneš boky a na moment odhalíš své nejniternější místo. Tiše zasténám. Pomalu a lascivně se otáčíš a přitom se mírně vlníš. Ruce položené na bocích se jemně mazlí s pokožkou a postupně postupují výš, přes díru pupíku až k úžasným ňadrům, objedou jejich křivku a chviličku se zdrží na bradavkách. Ta hra tě baví stejně jako mě. Tvé rubíny se začínají přívalem krve zvětšovat a ztemňovat. Rukama vyjíždíš výš po krku až za hlavu a prsa reagují na zvednutí paží – lehce se mění jejich tvar a vypínají se. Prohýbáš se v zádech a malými krůčky se přibližuješ. Posadím se na posteli a už se nemůžu dočkat až se tvá hruď ocitne u mých hladových úst. Na to ty však čekáš a v  poslední chvíli se zvonivým smíchem odtančíš z mého dosahu. Snažím se tě zachytit, ale nestihnu to. Tvůj smích se ozývá stále hlasitěji. Jediným prudkým pohybem odhodím přikrývku a vstanu z postele. To už mi ale mizíš v obýváku a pak za sebou zavíráš dveře od koupelny. Vyrážím za tebou s apetitem týden nenakrmeného medvěda. Zamčeno. Sakra. Slyším jak těžce oddychuješ za dveřmi a snažíš se potlačit smích. Absolutně se ztiším. I když víš, že jsem za dveřmi, nenápadně odemykáš a pootvíráš dveře, abys si po mě porozhlédla. Tvoje vzrušení už přesáhlo hranice. Opatrně tě nechám pootevřít dveře ještě o něco víc a pak do nich vstoupím. Bojuješ jako lvice s předstíraným odporem se mi snažíš dveře přibouchnout před nosem. Nicméně jsem těžší a tak tenhle souboj vyhrávám. Jako lasička se mi snažíš proklouznout pod nataženou paží, ale já jsem rychlejší. Má paže se ovine kolem tvého břicha a zvednu tě do výšky. Cítím, jak se o mě otíráš zadečkem. Z tvých úst se derou výkřiky ne ne, ale nezní to přesvědčivě. Rukou opatrně zkoumáš míru mého vzrušení. Kousnu tě do ramene a otočím si tě čelem k sobě. Jazyk už máš venku z pusy a hladově se vrháš na můj. Tvoje nohy, spojené na mých zádech a rozpálený klín. Sama si najdeš cestu a naše pohyby ze začínají zrychlovat,synchronizované v odvěkém menuetu.

Neexistuje nic, co by nás mohlo zastavit.

Naše vidění se zatemňuje a přestáváme být součástí tohoto světa. Letíme spolu na křídlech lásky, spojení nejen těly, ale celým naším bytím. Tohle by nemělo nikdy skončit, ale naše vášeň trhá hranice nereálna a vrací nás do pozemské sféry. Tulíš se ke mně jako zatoulané kotě, já k tobě jako věrný pes ke svému pánu.

Stulení k sobě, s propletenými prsty se snažíme zapamatovat si tenhle okamžik; okamžik, který se už nikdy nebude opakovat. Už za pár hodin tohle všechno skončí, ty odejdeš a já zase zůstanu sám. Ale není jiné cesty. Nemyslíme na to, že už se nikdy neuvidíme. Jednou pro vždy jsi byla moje a já tvůj a to už nám nikdo vzít nemůže. I na těch pár prchavých dní, kdy jsme byli spolu, budu vzpomínat jako na nejkrásnější chvíle v mém životě. I když odjíždíš strašně daleko, kam za tebou nemůžu, naše láska přetrvá.

***

Z okna vyhlížím na moře, na které jsme se spolu dívali při naší poslední snídani. Slzy mi rozostřují vidění. Kolikrát tu ještě takhle budu muset stát a dívat se na někoho, koho mám rád, jak odchází. Odcházím dolů na pláž. Na útesu nad pláží v čele průvodu kráčí důstojně kněz. Pozoruji je z povzdálí. Nikdo mě nezval a nikdo by nebyl rád, kdybych se účastnil. Kněz odříká slova modlitby a otevírá urnu. Tvůj popel z něj vyletí a já na poslední ,krátký okamžik zase spatřím tu havraní čerň tvých vlasů, po tváři mě polechtá tvůj smích a za ruku mě vezme něžná dlaň. Zůstala mi tu po tobě jediná věc – smítko popela, které přistálo na mých rtech. Opatrně je slíznu. Poslední polibek. Na rozloučenou.

Díky ti.