MAZLÍČEK A BRATŘÍČEK

OBRAZ PRVNÍ

„ Proč chceš mladšího bratříčka? Loni jsi chtěl staršího a sám sis ho vybral, co se stalo?“

Dítě sedící na krásném koberci uprostřed kuchyně, obklopené hračkami zvedlo hlavu a utrousilo: „ Už se mi nelíbí.“

Druhé dítě v koutku, zírající na nezajímavý bod v podlaze pokoje, říkejme mu Bratříček,po něm poplašeně blýsklo očima, pak přeneslo zrak na matku u sporáku, a když zachytilo její pohled odvrátilo se.

„Bratříčku, běž si hrát do vašeho pokoje.“ Řekla rozhodně matka.

Krásný  malý chlapec se zvedl a s utrápeným obličejem a šouravou chůzí starého člověka opustil pokoj.

Chvíli bylo slyšet jen jeho loudavé kroky, cvakání barevných kostek, cinkání lžičky o hrnec a hlasy z televize, kterou stejně nikdo nesledoval.

„ Tak, co Mazlíčku, mohl bys mi říct co se ti na něm nelíbí?“ Otočila se matka od sporáku, opřela se bokem o hranu linky a pohlédla na dítě zabrané do hry.

„Chci mladšího bratříčka, abych tomuhle nemusel sloužit až budeme starý. On je starší než já a až budeme staří, tak mu budu muset držet dveře od krámu, a nosit tašky. Jsou těžký. Mladší bude nosit tašky mě.“ Prohlásil Mazlíček překotně, až se občas zadrhl a pak hned vychrlil několik dalších slov v bleskové sledu.

Matka se ulehčeně usmála a otočila se zpět k omáčce: „Ale Mazlíčku,jakpak jsi na tohle přišel? Copak můžeme Bratříčka dát zpět a jednoduše vyměnit? To nejde.“ Ukončila operace na plotně a přidřepla si před dítě, které na ni hledělo s otázkou, A proč ne, v očích.

„ Víš,tam,co jsme ho našli, tam se dávají děti,které nemá maminka ráda jako já tebe. A kdybychom Bratříčka zase vrátili, myslel by si, že ho už nikdo nemá rád, víš? Posloucháš mě vůbec?“

Ale Mazlíček neposlouchal. Věnoval se jen a jen televizi, kde nějaká moc krásná paní říkala: „Víte,stáří je jako špína,která se na vás nabaluje. A s takovou špínou jsem odhodlaná bojovat!“

OBRAZ DRUHÝ

„Posloucháš mě vůbec?“ Pronesla matka opět oblíbenou rodinnou otázku.

„Poslouchám, Jano.“ Odvětil rychle Bratříček a pohlédl na ni provinilýma očima v roztomilém, ale strhaném obličeji.

Chvilku sice zauvažoval o tom, říci: poslouchám MAMI, ale pak si uvědomil, že to slovo, které pro ni tolik znamená, není pro něj nic příjemného, zatímco Jana je moc hodná a nezaslouží si takové pojmenování. Nemohl ostatně pochopit, proč jí Mazlíček říká mami s takovou láskou, když Jana je mnohem lepší slovo, které nemusil nikdy použít na obranu.

Nabral si omáčku na knedlík a strčil si ho do pusy. Skousl a trochu omáčky mu vyteklo koutkem úst na bradu. Pevně stiskl víčka a pokrčil nosík, ale když se mu místo facky dostalo jemného otření papírovým kapesníčkem, zas oči otevřel a řekl: „Děkuju. Jano.“

OBRAZ TŘETÍ

„Vlez tam.“ rozkázal Mazlíček a ukázal na vanu plnou horké vody a prášku na praní s valchou opřenou o okraj.

Bratříček poslušně vlezl do lázně a nechal se Mazlíčkovýma rukama nasměrovat zády k valše. Pak jen vyvalil oči, pohlédl na Mazlíčka a opět je pevně semkl a stisknul zuby, aby nevydal ani hlásku, neboť Mazlíček jej,ve snaze smýt z něj špínu několika let a zajistit si odnos tašek ze sámošky, uchopil v podpaží a vláčel jej po valše nahoru a dolů. Bratříček stihl právě jen překvapěně otevřít oči, když poznal, že tahle hra nebude zábavná. Kostrč, obratle a lopatky měl po chvíli bez svrchní vrstvy kůže a do nechráněných míst se vžíral Ariel a pekelně pálil.

Vtom do koupelny vešla Jana. Zarazila se uprostřed pohybu, vyděšeně zavrávorala a pak chytla Mazlíčka a odtáhla ho od vany. Držela ho za rameno, táhnouce ho tak lehce na stranu a jen šeptala dlaždičkám proti svému obličeji: „Co to děláš, co to děláš?“ Pak se vzpamatovala a větu zařvala. Současně zvedla druhou ruku, že syna udeří, zahlédla v jeho očích strach a pak jen uslyšela za svými zády: „Jen kurvy mlátí svoje děti! Jen kurvy mlátí svoje děti! Jen kurvy kurvy kurvy mlátí svoje děti!“

Když se otočila, spatřila Bratříčka stojícího ve vaně s růžovou vodou,  s pokřiveným obličejem, jak si tlačí rukama hlavu na hruď a řve na vodní hladinu pod sebou stále dokola tu jedinou větu.

Chtěla ho utišit, ale zkameněl ve své poloze a ječel a ječel, Mazlíček dávno utekl do pokoje a Jana s Bratříčkem stále byla v koupelně.

Pak ho najednou popadla, vyvlekla z koupelny, protáhla chodbou i kuchyní a vyhodila přede dveře, které zapráskla. Křik okamžitě ustal. Jana zírající na dveře se konečně zmohla na pohyb a otevřela je. Bratříček tam nebyl. Byl už zkušený kluk odešel tam odkud si ho Jana vzala, tam kam přišel ze svého domova.

A Mazlíček dostal k Vánocům Mladšího Bratříčka.