Svobodná mladá žena s dítětem přijíždí do konzervativního městečka, kde způsobí svým nekonformním přístupem k životu bouři nevole…S obdobným tématem jsme se setkali již ve více filmech; zvláštností, kterou se snímek Lasseho Halströma odlišuje, je skutečnost, že mladá žena otevírá v městečku obchod s čokoládou, a způsob, jakým je toto téma do příběhu začleněno.

Vianne (Juliette Binocheová) totiž zdědila po své babičce - Indiánce prastarý recept na přípravu pravé americké čokolády, a její pamlsky i nápoje mají na obyvatele ospalého městečka, kde až doteď běželo vše podle dávných pořádků, nečekaný účinek. Probouzejí v lidech touhy a vášně, které dosud nepoznali - a tak se z manžela po leta zanedbávajícího svou ženu stává vášnivý milenec, stárnoucí muž objevuje sympatie k postarší vdově, zahořklá stará paní nachází znovu chuť do života…Na druhou stranu starosta, kněz a další vážení obyvatelé města sledují Viannino počínání se zjevnou nevolí a snaží se mu bránit. Město se tak postupně rozpadá do několika táborů: na ty, kteří se staví proti obchodu s čokoládou, ty, kteří by sem rádi zašli, ale bojí se, a ty, kteří stojí při Vianne. Když Vianne přijímá do zaměstnání i do svého domu Josephinu, zuboženou mladou ženou, týranou a bitou manželem-hostinským, vzedme se v katolickém městečku nová vlna odporu, protože jednou uzavřené manželství přece nelze rozpojit; a když potom ještě přijede na lodích skupina “cizáků”, a majitelka obchodu s jedním z nich naváže vztah, zdá se být situace neúnosnou. Bude Vianne putovat opět dál, tak jako to dělá celý život, a jako to dělali její indiánští předkové, kterým kletba velela roznášet dál a dál recept na čokoládu?

Téma konfliktu svobodomyslného jedince a konzervativní společnosti je zde podáno formou do jisté míry odlehčenou, čemuž odpovídají pohádkové prvky příběhu, vyprávěného vlastně Vianninou dcerkou Anouk: severní vítr, který žene Vianne z jednoho místa na druhé, schopnost mladé ženy (téměř) bezchybně okamžitě uhodnout, jaký druh čokolády bude komu chutnat nejvíce, i okamžité a očividné účinky, které cukrovinky na obyvatele městečka mají. Mnohokrát se zdá, že příběh musí skončit špatně, ale nakonec děj na většině rovin směřuje k pohádkovému happyendu.

Film nakonec volí smírné vyznění - i čokoláda a víra mohou žít vedle sebe, lidé k sobě dokážou být tolerantní a mít se rádi. Jeho hlavní deviza však spočívá právě ve dvojsečnosti zobrazovaných dějů, vyvolávající znepokojivé a přetrvávající otázky.

Nejsilnější je snímek v první části, kdy pozorujeme postupnou proměnu jednotlivých obyvatel městečka v závislosti na obchodě s čokoládou; téma samotné je natolik silné, že motiv “cizáků” a Viannin milostný vztah, které se objevují poměrně pozdě, působí až téměř nadbytečně. Viannin náhlý a nelogický pokus o odchod v situaci, kdy jí vlastně žádné opravdové nesnáze nehrozí, je třeba spíše přičíst na vrub snaze ukázat doslovně změnu ženina přístupu k lidem ve městě. (Ostatně podobné nepravděpodobné odchody se v tomto typu snímků vyskytují často, a konstatujeme-li, že Halström přejal jedno klišé, nic to nemění na tom, že řadě dalších se s úspěchem vyhnul.)

Halström obsadil svůj film směsicí francouzských, britských, amerických a švédských herců. Juliette Binocheová v hlavní úloze je neodolatelně milá a okouzlující; zůstává stále toutéž Binocheovou, s jakou jsme se už setkali v řadě jejích předchozích filmů (a je jen věcí diváka, zdali to považuje za minus či plus). Mimořádně silně (možná silněji než hlavní představitelka) zapůsobí Lena Olinová jako postupně se vzpamatovávající a samostatnosti nabývající Josephine. Velmi přesvědčivá je také Judi Denchová jako babička s “dekadentními sklony”, která znovu nachází chuť do života a navazuje vztah s dlouho ztraceným vnukem. Zcela nepřehlédnutelná je Victoire Thivisolová jako malá Anouk a stejně tak Aurelian Parent-Koenig v roli jejího dětského kamaráda, babiččina vnuka. Oproti tomu u “cizince” Johnnyho Deppa jde spíše o postavu přitahující svým odlišným vzhledem, než o propracovanou figuru.

Naprosto silná a nezaměnitelná je u filmu hudba Rachel Portmanové, výborně navozující atmosféru městečka, v němž se zastavil čas.

Milovníci klasických dramatických příběhů budou možná zklamáni tendencí k harmonizaci, která Čokoládou zejména ke konci prosvítá, a možná ji budou dávat za vinu snaze zalíbit se Američanům (film byl nominován na Oscara v hlavní kategorii). Pokud si však uvědomí, že film svou pohádkovost nezastírá a dokáže přitom vyvolat celou škálu otázek, pak možní dojde k názoru, že smírné vyústění přece nemusí být filmu vždy na škodu…