Rozhodnutí

... mé oči procitly - byla půlnoc .... tys ležela vedle mne, spala´s jak dítě a ve tváři sto andílků... já přemítal o snu jenž se mi právě zdál ...promlouval jsem k Tobě tiše:

Chci vzít Tě do ráje,

ale tys čertice co ráda teplo pekelného ohně,

Chci zasypat Tě hřejivými polibky,

ale Tvé rty jsou jako z chilli papriček jenž svou chutí nedokážu oplatit Ti,

Chtěl jsem nespočetkrát říci MILUJI Tě,

ale Tvůj pohled vždy vydal rozkaz  MLČ

MLČ ... já řeknu Ti až budu toužit po Tvém těle!

MLČ ... já nebudu se ptát co Ty chceš a kolik,  vezmu si  vše!

... jsou to jen chvilky kdy rudou kůži máš, oči jak vzteklé zvíře, malé růžky schované ve vlasech a vzadu ocas s ukončením dvojitého bodce co zraňuje mé srdce vždy, když rozevřeno dokořán já předkládám Ti k nohám ...

Konečně ... v tu noc jsem dostal plnou dávku odvahy. Než ranní svit se vystřídal s černou nocí já nechal Tě tam ležet v Tvém klidném spánku s tváří andílka a rtěnkou Tvou  napsal vzkaz na zrcadlo:

Sbohem lásko miluji Tě . . . přec raději duši svou dám andělům