Co říkáš Bože?

Naší lásce jen katastrofou požehnáš?

tak větrům nabruš nože

a volej jezdce – otče náš.

A ty?

Podpal kotle brachu.

A otevři hroby vrahů!

Už pozvedám se z prachu

jsa kříšen jedem hadů.

Teď.

Mám širší ramena a od tesáků pořezanou bradu.

Dvě vlčí srdce v hrudi honí vztek a zradu.

Už větřím, už otevírám dveře

a cestou budu srážet hlavy.

A Vás, páni světa, chytnu za páteře

a smotám dohromady.

Po čtyřech běžím za tebou.

Pěstmi tepu zemi.

Z čelistí kůži staženou.

Nenáviděný snad všemi.

Pak…

Budou se dít věci,

jež žádný papír nesnese.

Už vyjí psi v klecích,

už blížím se k tvé adrese.

A nebo…

Ráno najdeš psíka

s nezvykle velkou hrudí.

Tak nech ho donaříkat.

Dvě mrtvá srdce příliš studí!