zalézá jaro za nehty
pomalu
a čpí hlínou
pročs tedy tolik slibovala?

závěje věčné
ledu rej
mrazy co nepominou

teď nezbývá než vyžít z mála…

ještě se vracíš
na skok
dva
rozrýpat nejspíš staré rány

na okně zmrzlé „věrně tvá“

odpouštím
počkám na havrany