Nebetyčná   louže

                                  sama   v   sobě   klouže

                                  od   ucha   k   uchu

                                  s   úsměvem   v   duchu   ---

                                  Popozítří   zase

                                  nadýmá   se   v   pase

                                  až   k   praskotu   stehů

                                  vyrvaných   z   břehů

                                  Pak  vykročí 

                                  rázně

                                  bez  tropické  bázně

                                  prošmejdit  nebe

                                  ukázat  sebe    ---

                                  Vypouští   duši

                                  ( ví  že  jí  to  sluší )

                                  nakonec  ve  stínu

                                  upadá  do  splínu

                                  Zůstává

                                  jak  solná  tyč    ---

                                       Mládí

                                                 je  pryč  !