|
Mám nějak divnou náladu... Bar už se poměrně vyprázdnil a noční veselí se proměnilo v komorní záležitost.
No jasně. Stačilo by zaplakat a hned by se ke mně natáhly starostlivé a konejšivé ručky mých přátel. Všech, co tu sedí kolem. Zaručený fígl z dětství… Když ukážete slzy, ostatní vás začnou utěšovat. Nevím, čím to, ale před chvílí jsem dostala strašlivou chuť na všechnu tu něžnou péči a teplé náruče. Aspoň na pár minut…
Myslím, že to je pitím. Jo, už jsem vypila dost.
Nejpřirozenějším způsobem,… ještě jedno, díky…
Jenže jak to sakra udělat, aby to vypadalo spontánně a… a vůbec - musím si najít nějaký důvod ke smutnění… Nebo stačí prostě říct, že je mi nějak ouzko a vlastně ani nevím proč? No jo, proč ne? Nakonec to zní docela dobře a navíc je to v podstatě pravda.
Zrovna nedávno mi Boris vyprávěl, jak utěšoval jednu slečnu v hospodě. Tvářil se jako hrdina - záchranář, když mi to povídal. Asi mu to udělalo dobře. (Jenže hrdinové mají správně mlčet, abys věděl.) Dneska tu náhodou není, takže by snad nikdo nechytil podezření, že to hraju…
Tak si na ty tři dny půjčíme auto…
Ježiš ale jak já nesnášim holky, co brečej u piva!! Úplně se mi to hnusí…
Ne, neboj, vyjde to nastejno..
Na druhou stranu, když to provedu jen tak decentně, tak tím nikomu neublížím a ráno - kdo si vzpomene? Žádné drama a já budu dneska večer na chvíli středem pozornosti. Tak. Teď mám příležitost, honem…. No tak…
Ne, ne… Takhle to nepůjde… Vykašlu se na to, budu se radši bavit… Jo to bude lepší. Úsměv! Ale… No tohle snad ne! Tohle je horší než vzpomínka na difusil!! Bojím se, že se mi to nezdá. Ani tu holku v čele stolu neznám, možná jsem jí tu jednou dvakrát zahlédla… Ale ona mi nejspíš čte myšlenky. Zničehonic se jí po tvářích skutálely dvě lesklé kulaté slzy - ona dělala, jako že se je snaží zakrýt - a pak další a další… Před chvílí se ještě moc dobře bavila. Tak to je gól…
Ale, copak?!
Mazej na záchod, když chceš bulet, ty huso!! No jo, už jí obskakujou, jak mimino, co se poprvý pokakalo!!! Proboha, na co jsou kluci po pár pivech schopní naletět!!! Takhle laciný trik… Je to všechno jako naschvál, ten mizera, s kterým jsem si povídala, jí šel pro pití.
Nějak na to nemám nervy, odcházím domů. Stejně celej tenhle večer nestál za nic.
Trochu se mi motá hlava, ale čerstvý vzduch to spraví.
Je hezky, za chvíli bude světlo a nikde ani noha...
Jo - teď je mi hej… | 
