Pavouk HEŠ

Bylo, nebylo

v květnovém dni

v tom dni kdy důchodci o mládí sní

zrodil se pavouček jménem Heš.

Maďarský původ mu dal jisté geny

odpornost z pohledu měly z něj ženy.

již od mládí miloval dítka

varování kázala mu pavoučí hlídka:

"Buď spíše samotář, nech toho světa,

domy jsou horší než židovská  gheta.

Najdi si lísteček a žij tam sám

na kousek mouchy, přijď večír k nám.

Překrásný dům si vyhlédl Heš,

proboha pavoučku sebevrah jseš.

Síťky své připravil v rohu v tom pokoji

nad loží děvčátka,s tím se Heš spokojí.

Uměla číst, i trochu psát

lásku a svých pár much

chtěl dívce dát.

Miloval, rád ji měl, žil jenom pro ni

náhle ze zdola někdo tu zvoní!

Ach její přátelé, kluci a holky,

ze školy, z hřiště

přijdou i příště,

maminka nese jim z kuchyně vdolky.

"Podívej na svůj strop, pavouk tu visí"

Pokojem se dětský smích a strach Heše mísí.

"Pojď a sundej ho, bude sranda"

píchala do dítka kámoška Vanda.

Vzaly ho do dlaně,pavouk se bojí

nožičky klepou se, chloupky mu stojí.

Pot horký po čele pavoučku teče

vteřiny stojí,čas se tak vleče.

Pepíček vzal dítku pavoučka z dlaně

- už nožičky trhá -

fakt to jsou fracci....mafii na ně!!

Dokola pavouk se bez nohou točí,

slzy a strach mu tryskají z očí.

Dítko co měl ho rád, řeklo však "DOST !

Proč ale nevidím v nožičce kost?

Pojďte se podívat, na pitvu hrát si

a rohlík s nugetou přitom dát si."

"Hmyz kosti nemá" dodala máma

taková povrchní, zhýčkaná dáma,

"A dost her, běžte se učit

a ne tu pavouka tak krutě mučit!"

Heš pozdvihl na matku zrak

viděl jak Pepíček rohlík svůj slupl

a náhle přiběhl a na Heše  - dupl.

Mastný flek po Heši na lině zbyl

Savo má přehršel chemických sil

už ani flek není...

...a před chvílí

jsi ještě žil...