Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Takový normální den
Autor: back (Občasný) - publikováno 8.5.2006 (17:10:43)

I.

 

 

Jerry hrábl do zadní kapsy kalhot a vytáhl papírovou bankovku. Stočil jí do ruličky, jeden konec  zastrčil do nosní dírky  a z okraje umývadla nasál lajnu bílého prášku. Křečovitě stáhl oční víčka a dvakrát se prudce nadechl. „Á, to je pecka,“ pronesl a nasliněným prstem setřel zbytek drogy, který si nanesl na dásně. Zapálil  cigaretu vloženou do koutku úst  a vyšel z toalety klubu. U zrcadel na chodbě míjel několik mladých žen, které si  upravovaly svůj makeup. „Ahoj, ahoj, ahoj, kočeny moje, lasičky, krásky, jde vaše princátko,“ pronesl směrem k mladým ženám. Ty mu však nevěnovaly ani náznak pozornosti. Pokračoval směrem k tanečnímu parketu,  dál  kolem boxů určených pro intimní chvilky milenců, až ke dveřím s hnědým polstrováním. Zazvonil na zvonek a usmál se do kamery nade dveřmi. Po chvíli se ozval bzučák, signalizující odblokování zámku. Zatlačil do dveří a vešel do úzké chodby, svažující se betonovým schodištěm prudce dolů. Sešel po schodech a ocitl se u druhých dveří. Před nimi stál muž v modrém obleku. I přes oblek bylo zřejmé, že většinu času tráví v posilovně. Pod pravou paží se na saku rýsovala nepřehlédnutelná boule. Á levák, napadlo Jerryho. „Buď zdráv, tebe jsem tu ještě neviděl,“snažil se být Jerry familiérní. Muž místo odpovědi otevřel dveře. Něco nesrozumitelného vyštěkl do malého mikrofonu, který trčel ze stěny vedle dveří a pravou rukou pokynul do místnosti. Jerry vešel. Stroze zařízené místnosti vévodil  starožitný psací stůl. Na stole bylo rozmístěno několik monitorů, za nimiž seděl starší muž ve sportovním obleku. Přes velikou lupu četl výtisk jakýchsi novin. Aniž by pozvedl zrak, pokynul Jerrymu k židli před stolem. Jerry se posadil.

Muž přestal číst noviny  a pronesl chraplavým hlasem : „ Buď zdráv Jerry. Už jsem ti říkal, že není slušné, když mi tady sedíš v těch brýlích.“ Po této výtce si Jerry okamžitě sundal sluneční brýle. Muž pozvedl zrak  a zadíval se Jerrymu do očí.

„To jsem si mohl myslet. Jako knoflíky. Kdybych neznal tvého otce, rozmáznu tě jako žábu.“ Jerry se zatvářil provinile. „Jestli s tím nepřestaneš, skončíš v nějaké žumpě, kde tě sežerou krysy,“ pokračoval ten muž. „To já strejdo jenom tak. Vůbec to nepotřebuju. Mám to místo spaní,“ oponoval Jerry. Muž za stolem jen zavrtěl hlavou a pokračoval: „ Mám pro tebe prácičku. Není to nic složitého a mohlo by ti to pomoct. Vyděláš docela slušný balík a můžeš se vrátit tam, kde už jsi byl. Ale to bys taky musel přestat s tím svinstvem.“ Jerry zaujatě naslouchal a věděl, že tu práci musí přijmout, ať už se jedná o cokoli. Ztratil strejdovu důvěru a teď má příležitost dokázat, že není žádný vyvrhel a do rodiny pořád patří. „Takže jsi ochoten pro nás něco udělat ?“ zakončil muž svůj monolog otázkou. Jerry souhlasně pokýval hlavou. Muž se sotva znatelně pousmál a pokračoval…

 

 

II.

 

 

Jerry vstal z postele nezvykle brzy. Za oknem uviděl první paprsky ranního slunce. Po včerejším flámu vnímal intenzívní bolest hlavy, ve vyschlých ústech pocítil odpornou pachuť směsi vypitého alkoholu a žaludečních kyselin. Z pod peřiny vykukovala čísi holá zadnice. Zamířil do kuchyně a z ledničky vytáhl pivo. Zhluboka se napil. Cítil, jak hasí požár ve svých útrobách. Musím  se podívat, co to spí v ložnici, napadlo jej. Zamířil do ložnice  a z postele prudce strhl peřinu. Uviděl nahé, velmi štíhlé tělo mladé dívky.  Zavrtěla se. „Vstáváme kotě, musíš do školy“ pronesl a plácl jí po holé zadnici. Otevřela oči a zašklebila se. Mezitím posbíral rozházené  svršky a podal jí je. „Dáš si pivo ?“ zeptal se . „Nemáš kakao ?“ odpověděla. „Kristepane, kolik máš roků ?“ zeptal se Jerry. „V létě mi bude dvacet.“ Jerry o pravdivosti jejich slov zapochyboval, ale nechtěl o tom přemýšlet. Pochyby vyčetla z jeho výrazu. „Fakt. Já jenom tak vypadám..“ Dodala a bez jakéhokoli studu si začala oblékat spodní prádlo. Jerry šel znovu do kuchyně a někde z koutu lednice vytáhl hořkou čokoládu, kterou nastrouhal a zalil horkým mlékem. Do nápoje přihodil tři lžíce cukru a položil jej na stůl. Otevřel si další pivo a sedl si  na židli.

Vešla do kuchyně. V minisukni, sexy halence a vysokých kozačkách vypadala v kontextu se střízlivým jitrem poněkud komicky. Jerry se rozesmál a vyprskl pivo na podlahu. „Čemu se směješ troubo,“ pronesla uraženě. „Jen jsem si na něco vzpomněl,“ odpověděl nepřesvědčivě. „Jak se vlastně jmenuješ ?“dodal. „No Katka přece. Jsem ti to včera říkala.“  V té odpovědi byl náznak výčitky. „ Včera jsem to přehnal a mám trošku okno,“ odpověděl Jerry. „ No jestli chceš vědět , řádil jsi jako černá ruka. Řval jsi tak, že přiletěl nějaký tlustý chlápek. Krásně si ho nakopal do zadku.“ To byl domovník, napadlo Jerryho po její odpovědi. „A jestli ti jde o to, jestli jsme šoustali, tak to ne. Ne že bych nechtěla, ale  ty jsi usnul jako špalek.“ Alespoň to, prolétlo mu hlavou. 

Oblékl si nenápadný, hnědý oblek. „Až se dáš do pořádku, zamkni vchod a klíč hoď do schránky se jménem Kamiňský, „  dal dívce instrukce a na stůl položil hrst bankovek. „Paráda, za to Ti koupím prima baštu na večeři,“ odpověděla, vzala bankovky a začala je počítat. Jerry se nadechoval k nejapné odpovědi, ale spolkl ji a vyšel z bytu.

            Snažil se co nejtišeji zavřít  a neslyšně se plížil chodbou. Při míjení domovníkova bytu se otevřely dveře a na Jerryho vykoukl otylý obličej, jemuž vévodil obrovský monokl pod pravým okem. „Pane Kamiňský na slovíčko,“ pronesl muž. Jerry se zastavil a s hlubokým výdechem zamířil k domovníkovým  dveřím. „ Pane Kamiňský, včera to byl vrchol neslušnosti, nebýt úcty k vašemu strýci, zavolám policii. Takhle se chovat ke staršímu člověku,“ spustil jako kulomet. Jerry místo odpovědi vytáhl několik bankovek a vrazil je do ruky zkoprnělého domovníka. Neměl nejmenší chuť se s kýmkoli dohadovat. Vyšel ze dveří a pěšky zamířil o tři bloky dál, na městský hřbitov. Vyhledal hrob s žulovou deskou bez nápisu. Rozhlédl se. Nikoho nespatřil. Otevřel jednu z luceren a vytáhl papír stočený do ruličky a klíče od vozu. Na papíru bylo napsáno : Hlavní náměstí 12.00 hod. - modrý Ford-střešní okno . Podíval se na hodinky. Bylo něco po desáté. Mám nejvyšší čas, napadlo jej. Vyšel ze hřbitova a zamával na taxík.

O hodinu a půl později vystoupil Jerry z taxíku na Hlavním náměstí. Zamířil k parkovišti, kde po několika minutách našel modrý Ford se střešním oknem. Bez problémů odemkl a nasedl  na místo řidiče. Pustil si rádio a nervózně vyklepával rytmus melodie do volantu. Měl obrovské nutkání si šňupnout, ale slíbil strejdovi, že s tím sekne a chtěl to dodržet. Musí se dát do pořádku. Takhle bych  v té žumpě asi opravdu skončil, pomyslel si.

Městský kostel odbíjel poledne. K vozidlu přistoupili dva muži v dlouhých kabátech . Jerry jim pokynul. Nasedli do vozu a krátce se pozdravili. „Jeď. Musíme tam být do čtyř. Ale opatrně, ať nás zbytečně nestavějí poldové,“ pronesl v jakémsi polorozkazu větší z mužů, čímž dal Jerrymu najevo, kdo tady velí.  Jerry beze slova nastartoval a vyrazil. Celou cestu mlčeli. Krátce před cílem Jerry  zastavil na benzínové stanici a dotankoval nádrž .  

K bance přijížděli  před čtvrtou hodinou. „Nech běžet motor,“  vyštěkl nervózně ten vyšší muž a  i s druhým mužem vystoupili z vozu. Jerry pozoroval, jak po překonání několika schodů vcházejí do banky. Z přihrádky palubní desky vytáhl velký revolver, protočil bubínek a zastrčil jej za opasek kalhot. Asi za deset minu vyběhli ti dva z banky se čtyřmi velkými taškami. Naskočili do vozu. Jerry okamžitě vyrazil. O tři ulice dál zaslechli policejní sirény. „Jeď, jeď, jeď, dělej,“ zavelel vyšší muž. „Teď už to nech na mně, kurva,“ vyrazil ze sebe Jerry. Litoval, že si nešňupl. Tu situaci by určitě zvládal lépe.

Po hodině jízdy městem se ocitli na okresní silnici. Jerry pozoroval ty dva ve zpětném zrcátku. Napětí z nich spadlo a hrubě žertovali. Bavili se o štětkách, které zvládli a ještě zvládnou. Najednou ztichli a Jerry ucítil jakýsi tlak v zátylku. Byla to osmatřicítka jednoho z mužů. „Zastav miláčku. Musíme ještě něco dodělat,“ pronesl ten menší. „Stalo se něco ?“ snažil se Jerry otázkou získat čas k přemýšlení. „Dneska je tvůj poslední den brouku. Proč jíst drobky, když můžeme mít koláč ?“ Muži se hurónsky rozesmáli. Jerrymu to došlo.  Někde mě oddělají a ještě shrábnou prachy. Strejdovi řeknou, že jsem se zdekoval. Dobrý plán, ale ještě nevyšel.

 Prudce strhl řízení doprava a pustil volant. Pak už jen sledoval, jak se v autě vše, co nebylo připoutáno, mele, včetně těch dvou vzadu. Po několika kotrmelcích se konečně Ford zastavil na zdeformované střeše. Jerry vytáhl z kapsy nůž a přeřezal svůj bezpečnostní pás. Zachytil se rukama o palubní desku a pomalu se vyškrábal ven. Prohmatal se a zjistil, že je v pořádku. Ti dva vzadu to říci nemohli. Motor stále běžel. Postupně vynesl z vozidla tašky. Jednu si dal na záda jako batoh a tři zbylé nesl v ruce. Zamířil k silnici. Ve chvíli, kdy byl uprostřed svahu, uslyšel mohutnou detonaci. Aniž by se otočil, pokračoval nahoru. Věděl, že mu nezbývá mnoho času.

            Instinktivně šel po cestě směrem od města. Po chvíli uslyšel sirény policejních a hasičských vozů. Došel k jakési hájence. Zaklepal na dveře. „Haló,“ zavolal směrem do dveří. Nikdo nebyl doma. Vedle hájenky byla plechová garáž. Otevřel nezamčené dveře a uvnitř objevil starý džíp. Jerry začínal jako zloděj aut. Proto pro něj nebyl problém džíp otevřít. Naložil tašky s penězi a po několika okamžicích ujížděl směrem domů.

 

 

III.

 

 

Džíp odstavil několik bloků od svého bytu. Zamával na taxík, který jej odvezl domů. Taxikáře si zavázal spropitným,  které se rovnalo výši jeho měsíčního platu. Za ty peníze by oddělal vlastní matku, napadlo Jerryho. „Chcete pomoct pane?“ zeptal se taxikář a ukázal na tašky. „Ne, to je dobrý,“ odpověděl Jerry. Taxikář pokrčil rameny a odjel.

Jerry otevřel schránku a chtěl vytáhnout klíč. Ve schránce však kromě několika reklamních letáků nic nenašel. Zaklel a podíval se do svých oken. Uviděl světlo. Tašky s penězi zanesl do svého vozu a zamířil do domu. Dveře bytu byly odemčeny. Vytáhl revolver a tiše vešel. Do nosu jej udeřila vůně pečeného masa. Schoval revolver za opasek kalhot  a usmál se. V kuchyni byla dívka z dnešního rána. Byla navlečená do Jerryho košile a něco kuchtila u sporáku. Přitom si  zpívala. Na uších měla sluchátka a poslouchala hudbu. Jak se jen jmenuje, Katka, ano Katka, zapřemýšlel Jerry.  Přistoupil k ní a štípl jí do zadnice. Vykřikla a prudce se otočila. V ruce držela velký nůž. Ustoupil o dva kroky. Položila nůž na kuchyňskou linku a sundala si sluchátka. „ Ty jseš ale blbej. Chodíš jako duch a já mám z tebe skoro smrt,“ pronesla místo pozdravu. „Jako duch ? Vždyť by ti za zády mohlo přeběhnout stádo slonů a nic neuslyšíš.“ Oba se s chutí zasmáli.

Seděli u stolu a večeřeli smažené maso. Zapíjeli jej červeným vínem. Musel uznat, že večeře je velmi chutná. Povídali si dlouho do noci. Jerry zjistil, že Katka je sirotek. Do šestnácti let ji vychovávala babička. V šestnácti odešla do města a už čtyři roky se protloukala jak se dalo. Naposledy jako servírka v baru, kde potkala Jerryho a on si jí odvedl domů.

            Z vína se opili a skončili v ložnici. Jerry byl z Katčiných schopností dnes již podruhé mile překvapen. Usnula s hlavou položenou na jeho prsa. Ve chvíli, kdy se nacházel v půli cesty mezi spánkem a bděním, se rozletěly dveře do ložnice. Následován domovníkem vešel svalovec,  který Jerryho pouštěl v klubu za strejdou. Za ním rozvážným krokem vešel strejda. Svalovec podal domovníkovi bankovku a ten odešel z místnosti. „Děláme si starosti a on se nám tady peleší s kurvičkou,“ pronesl ironicky strejda.  Katka se probudila a nechápavě zírala před sebe. „Necháš ji jít strejdo ?“ zeptal se Jerry. „To záleží jenom na tobě,“ odpověděl strejda a kývl na svalovce. Ten popadl Katku a odnesl jí ke skříni. Násilím jí tam zatlačil a zamkl. „Teď si popovídáme“, pronesl strejda a Jerry si všiml, že na něj dnes už podruhé míří osmatřicítka.

            Jerry vylíčil události dnešního dne. Strejda se zaujetím poslouchal a jen pokyvoval hlavou. Poté poslal svalovce do Jerryho auta. Ten se po chvíli vrátil a něco zašeptal strejdovi. Jerry věděl, co bude následovat. Svalovec k němu přistoupil a pravou rukou ho udeřil do žaludku. Jestli je opravdu levák, tak potěš pánbůh, napadlo Jerryho. Pak následovala sprška ran, prokládána otázkami. Asi po hodině bití ztratil vědomí.  

            Probudil ho proud studené vody v obličeji. Svalovec mu pomohl na nohy. Strejda Jerrymu podával tlustou obálku. „Promiň, ale musel jsem mít jistotu,“ omluvil se. Jerry jen chápavě pokýval hlavou. Poté oba muži z bytu odešli.

Odemkl skříň, kde byla v koutku schoulená vyděšená Katka. Když  viděla jeho zkrvavený obličej, vykřikla. Jerry jí přivinul k sobě a hladil po zádech.“ Pst, už je dobře maličká,“ zašeptal. Uklidnila se a odvedla ho do ložnice. Zbytek noci mu ošetřovala rány.

            Ihned po probuzení se oblékl. Totéž přinutil udělat i rozespalou Katku. „Musíme se stavit někde v obchodě s oblečením. Vypadáš jako malá štětka,“řekl jí a zamířili k východu z domu. Když na chodbě míjeli domovníka,  tak k němu Jerry  přistoupil a s grácií ho nakopl do rozkroku. „To je poslední nájem,“ komentoval svůj počin.

            Vyšli z domu a mávnutím přivolali vozidlo taxi. Nejdříve jeli ke Katce, která si zabalila své věci. Bydlela v podnájmu, tak se jí celý majetek vešel do dvou kufrů. Poté zamířili k vlakovému nádraží. Jerry z úschovny zavazadel vyzvedl velkou tašku plnou bankovek. „Kam to bude teď pane,“ zeptal se taxikář. „Jeďte na letiště,“ odpověděl Jerry. Věděl, že musí zmizet dřív, než strejda zjistí, že v autě poldové nenašli  ohořelé zbytky uloupených peněz.

 

 

-VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-



Poznámky k tomuto příspěvku
Lenki (Občasný) - 8.5.2006 >

Supr. No vidíš, že to jde skoro bez chyb

ak už se těším na volné pokračování


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
pepiino (Občasný) - 9.5.2006 > Povedená gangsterka :)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
the_dark_side_of_me (Občasný) - 9.5.2006 > yes...
jenom drobnost, jestli si šňupnul, tak určitě neměl oči jako špendlíkové hlavičky(((:
jsem zvědaf na pokračování
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
čtenář mautinka - 10.5.2006 > Kdo to vymyslel musel byt idiot !!!!
Fůůůůůůůůůůj to bych nikdy nedala na net.... takova kravina!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Shittt
<reagovat 
 back (Občasný) - 10.5.2006 > čtenář> Ježíš tě miluje :-))
<reagovat 
jelen (Občasný) - 10.5.2006 >

Přihlásil jsem se, abych Ti mohl dát déčko.

 

Dlužíš mě pokračování


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 10.5.2006 > jelen> :-)) Dík.
<reagovat 
 back (Občasný) - 10.5.2006 > back> Hm. Takže ten alter...
<reagovat 
sartre2 (Stálý) - 10.5.2006 > toto bude za dva, je to lepsi backu, líbi se mi styl, musim na to letiste :-)
Body: 2
<reagovat 
 back (Občasný) - 10.5.2006 > sartre2> Dík za přečtení a bodíky. :-))
<reagovat 
Bell (Občasný) - 11.5.2006 > jo, jo, jo - tohle můžu - a pokračování doufám napíšeš  (já xichtíky ráda, trhni si)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
BELA1 (Občasný) - 12.5.2006 > Parádní..také bych uvítala pokračování....
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 back (Občasný) - 12.5.2006 > ALISSIE> Díky.
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 13.5.2006 > mno, backu - já si raději počkám na pokračování a hodnotit bodově budu až posléze, třeba bych ti teď totiž křivdil, třeba se to ještě někam posune, zatím to ovšem vypadá na vcelku zbytečný a ničím zajímavý text

nejde ani tak o to, zda to působí či nepůsobí reálně, tam bych neviděl až takový problém, jde o to, že zrovna při příběhu z tohoto prostředí je takový ten tvůj "jemitouprdele styl" spíš nevýhodou, ony dějové zvraty (různá překvápka, nečekané události), to by mělo čtenáře (byť je očekává, počítá s nimi) praštit jak rána lopatou do koulí, pak ho totiž takový text vcucne, kdežto ty i adrenalinové scény popisuješ poměrně apaticky

být to prvek kontrastu, jisté poukázání na netečnost (morální zprofanovanost, duševní prázdnotu.. blabla atd) hlavní postavy, tak by se to dalo pochopit, ale zrovna to taky není případ tvé povídky

tak ti nevím, ale já rozhodně nebudu déčkovat jen proto, že se mi líbí některé věci, které jsi publikoval dříve

čest
<reagovat 
 back (Občasný) - 13.5.2006 > Václav Mráz> No to bys mě taky nasral. Dík za zastavení.
<reagovat 
Jahudkka (Občasný) - 6.6.2006 > Mě se to opět zamlouvá, píšeš přirozeně, ne rádoby intelektuálsky...je to jednoduše fajn oddychové počtení....ty špendlíkové hlavičky viz. jak byl zfetovaný jsou též v pořádku...je to správně, ne jak to tam kdosi kritizoval. Akorát se mi zdá tvůj hrdina nějak zvláštně hodný, neznám moc otrlých feťáků, kteří se ani neotočí při výbuchu auta s lidma, ale doma si nechají kotě na jednu noc - na stálo. Ale to je fuk, třeba je tvůj hrdina výjimkou...hlavně, že je to čtivé a zábavné.Ahoj.
Body: 5
<reagovat 
 back (Občasný) - 6.6.2006 > Jahudkka> Děkuji. Opravdu potěší, když se někomu alespoň trošičku líbí...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter